Re: ...a dalsi

Váš názor sdílím, přestože se mne problém bezdětnosti týkal jen teoreticky - tedy kdysi měli (a mají...) lékaři pochybnosti o mé plodnosti, takže jsem i do všech vztahů šla s tím, že děti asi mít nebudu. Moc jsem o tom nepřemýšlela, dobrovolničila jsem v děcáku a byla přesvědčená, že jsem na světě pro tyto děti. Nakonec bylo všechno jinak. Pokud někdo připouští vedle pozemských a biologických důvodů i důvody duchovní, tak vlastně i bezdětnost je jakási cesta. Umělé oplodněním bych osobně asi taky nechtěla. Napadá mne k tomu dost dalších důvodů proč ne, hlavně u darovaných pohlavních buněk. Takový dárce spermatu může mít hypoteticky mnoho potomků s různými ženami. Tyto děti budou vlastně nevlastní sourozenci - pokrevní příbuzní - ale nebudou to vědět. Nelze vyloučit, že se potkají a budou plodit postižené děti, a ani ve snu je nenapadne, že mají společného biologického otce. Nenapadně to nejspíš nikoho.
Věřím i tomu, že si duše dětí vybírají rodiče, kterým se narodí. Omlouvám se všem, kterým tato myšlenka přijde ujetá, nikomu ji nevnucuju. Mám to jinak, narodily se mi děti, přestože jsem z lékařského hlediska neplodná. Přeju děti všem, kteří je chtějí, ale myslím, že chtít něco za každou cenu, není správné. Správné je přijmout a pochopit svoji vlastní životní cestu. Já to prostě tak cítím, můj náror...