Vosk - žrádlo pro ryby

Taky přihodím svou zkušenost s depilací. Bylo to v 90. letech. Objednala jsem si depilaci strojkem (jelikož na trhu v té době byly dost drahé) a s údivem přišel chlap a jal se mně depilovat v tříslech. No, co - chtěla jsem depilaci odborníkem ve svém bytě ? - chtěla. Tak jsem na to přistoupila a držela a řvala bolestí. Pán byl seriozní, chápavý a hlavně vůbec nic si "nedovolil". Přesto jsem už podruhé tuto kosmetickou záležitost nechtěla absolvovat a rozhodla se pro depilaci v salonu krásy.
Znova opakuju, že se psal rok 1991 a podobných ověřených a profesionálních kosmeťáků bylo jako šafránu. A tak jsem si objednala termín a šla v cca 30´C na novinku - depilaci horkým voskem.
Kosmetička mi vylila vařící vosk na nohy, nechala ho na mně vychladnout a pak postupně strhávala za pomocí pásků chloupky. Samozřejmě vosk i chloupky na nohách zůstávaly a tak vše doholila tupou žiletkou. Pamatuju se, že jsem to dopoledne celé probrečela bolestí, propotila šatstvo a zaklínala celý kosmetický byznys.
Ale to nejhorší mně ještě čekalo. V noci se na mně lepilo povlečení a druhý den jsem se vypravila koupat na přehradu. Celá vydepilovaná, s červenými fleky po zásahu lepicích pásků a zbytky vosku jsem nadšeně skočila do studené vody, s očekáváním osvěžení.
Šok však nastal, když jsem se po nepříjemném pocitu, že se mně pod vodou něco dotýká, zjistila, že mně okusuje hejno rybek. Bylo jich desítky až 10cm velkých. Utekla jsem na břeh a pak se ještě jednou vrhla těm piraňám vstříc.
Takže - od té doby nekupuji vosk, nechodím k odborníkům přes depilaci a na svůj boj s chloupky používám krémy a žiletky.

PS: Tomu, kdo vymyslí něco na trvalé oddepilování - Nobelovku!