Re: Ahoj Kateřino,

Táňo, váš pohled na postižené dítě v rodině je velmi tvrdý. Jen minimum vad lze zjistit před narozením, a některé jsou mnohem méně náročné na péči či finance než například poškození mozku, tzv. dětská mozková obrna, které může vzniknout v těhotenství, v souvislosti s porodem či v prvních měsících po narození, z neznámých příčin, a je rozhodně mnohem častější, nákladnější a náročnější na péči než třeba Downův syndrom.
Co tedy s nimi? Předem víme, že péče o ně bude dlouhodobá, většinou postižení zůstává, a závažné, někdo se ovšem zcela uzdraví nebo významně vylepší. Nevíme předem, kdo to bude (stejně jako u vad vrozených nevíme předem, zda dítě bude postiženo závažně, nebo zda vychodí střední školu a stane se "normálním" člověkem). Hlasovala byste pro euthanasii předem? Protože potratit tyto děti nelze, ale zátěž pro rodinu i společnost je stejná, či spíš vyšší?
Myslím, že žena, která se rozhodne postižené dítě nechat narodit, nebo ta, která porodí dítě zdravé, ale potom se projeví postižení a ona je odmítne dát do ústavu, nemá zapotřebí tyto úvahy poslouchat. Nikomu z nás do jejího uvažování a rozhodnutí nic není. Se slabšími, nemocnými a postiženými lidmi jsme solidární, zatím. Pokud se to změní, doplatí na to každý chronicky či vážně nemocný člověk, každý si bude svoji vlastní léčbu hradit sám - a bylo by to moc těžké, zaplatit třeba léčbu rakoviny nebo infarktu. Ale proč bych přispívala do systému na léčbu rakoviny konečníku člověku, který odmítá přispívat do systému na léčbu obrny mého dítěte? A nemyslím si, že by třeba nákladná léčba rakoviny a péče o takového nemocného do rodiny zasáhla méně než péče o postižené dítě...