Velký obdiv

Milá Vlasto,i já ti chci vyjádřit svůj velký obdiv. Z tvého vyprávění je cítit velký optimismus, ale věř mi, že vím, jak to s člověkem zamává, když mu lékaři něco podobného v polovině těhotenství řeknou. Mám za sebou zkušenost, kterou bych nepřála nikomu na světě - i u mě probíhalo první těhotenství bez jakýchkoli problémů a na ultrazvuku ve 21. týdnu jsem se dozvěděla, že moje vysněná holčička má spoustu velmi závažných vad, téměř neslučitelných se životem. Nejde ani popsat, co jsem tehdy prožívala. I já jsem věřící a do té doby jsem byla na 100 procent přesvědčená, že na potrat bych nešla za žádných okolností za nic na světě. Bylo to šílené rozhodování, myslela jsem, že přijdu o rozum. Dopadlo to tak, že jsem šla na vyvolání potratu. Za tři měsíce jsem znovu otěhotněla a teď mám 15 ti měsíční úžasnou holčičku a každý okamžik s ní si opravdu užívám. Píšu to proto, že vím, že i když jsi věřící,není to vůbec žádná samozřejmost, rozhodnout se tak jako ty. Vím o lidech, kteří i přes svou víru na potrat šli, třeba i zdravého dítěte, které právě neplánovali, natož postiženého. Chce to velkou životní zralost, sílu, moudrost.. a je to důkazem toho, že je tvá víra opravdová, hluboká a plodná. Vyjadřuji obdiv také tvému manželovi, dnes zvlášť je těžké najít muže, který všechny obtíže neobchází obloukem. Určitě jste moc krásná rodina. A ještě poslední věc: Celou základní a střední školu jsem seděla vedle kamarádky, která se narodila myslím se stejným problémem jako tvůj syn. Byla neuvěřitelně chytrá a vtipná, zažila jsem s ní úžasné chvíle a vždycky jsem byla moc pyšná, že mám takovou kamarádku. Pak bez nejmenších problémů vystudovala vysokou školu, vdala se do Německa a dneska už má krásné zdravé dítě. Jsem přesvědčená, že váš syn bude také požehnáním nejen pro vaší rodinu, ale i pro ostatní lidi. Má k tomu všechny předpoklady, když bude vyrůstat v takové atmosféře, kterou jsem z tvého článku cítila. Přeji všechno dobré a děkuji za povzbuzení a připomenutí toho, co je v životě vlastně důležité.