31.5.2008 22:23:18 Jindřiška,2 dcery
taky znám....s lepším koncem pro nás
Vždycky,když čtu článek na toto téma ( a je jich poskrovnu),naskočí mi scénář mých let minulých.
Seznámili jsme se,muž mě na rukou nosil,pozorný,příjemný a sypmatický chlap.
Přišlo plánované těhotenství,sliby,že nás v pohodě uživí,narození dvojčat.Pak to začalo nenápadně,plíživě.Podřizování se v programu jeho života,vybavení domu a veškeré rozhodování po jeho,zakazování výletů ke kamarádkám,izolace...do toho vstoupila jeho neschopnost a nechuť pracovat (však si najdi práci,když jseš tak chytrá a myslíš,že to zvládneš-dcerkám byl v té době rok),na druhou stranu jsem měla zakázáno si práci najít (přece nebudeš někde mýt nádobí,to by se mi chlapi smáli)...půjčování peněz na jídlo,hypotéku,účty...sliby,že bude líp,jen co se rozjede sezona (je OSVČ ve stavebnictví)....odmítání sexu,pro jeho unavenost a skleslost (mám hodně práce,nemám náladu)...
zlomilo se to ve mně před rokem.Najednou jsem pochopila,že je to strop,že dál to nenechám zajít.Podceňoval mě,nebral na mě ohledy ve svém životě,děti používal jako zástěrku pro ostatní,jak je skvělý manžel a otec.
Když jsem si našla v září práci,úžasnou,přesně vhodnou pro mě i kariérově tak finančně,zvhledem k času i pro děti....nastal rozhodující okamžik našeho společného života.Hádky od rána do noci (naprosto takto),před dětmi,žárlení na všechny kolegy mužského pohlaví,hrubé urážky....v prosinci našel v mém mobilu sms od kamaráda,takže neváhal mě v noci vytáhnou z postele za vlasy,dosmýkat do přízemí,zmlátit a škrtit....
Tenkrát jsem mu řekla,že definitivně končím a jakmile si najdu bydlení,odcházím.Slovní napadání,kontrolování,to vše se stupňpvalo,až to vyvrcholilo jednu noc v únoru,kdy mě napadl před dětmi (spala jsem v té době už s nima v pokojíčku),řval a křičel,sebral mi klíče od mého auta,že nikam nepojedu,že ho budeme poslouchat a řešit situaci.....byla jsem nucená už kvůli dětem volat policii...rval mi děti z náruče,smýkal se mnou po baráku,když jsem utekla v pyžamu na zahradu,s dětmi v náručí,abych je alespon podala přivolavším rodičům přes plot,slovně napadal i je,mě opět zatáhl zpět do domu...
Přijela policie a z něj byl najednou naprosto vyrovnaný a pohodový muž.Na otázku,co se dělo,řekl: Ale nic,běžná domácí hádka...jen manželka je trochu hysterická. Vzhledem k tomu,že jsem byla opuchlá,v pyžamu,rozcuchaná a notně rozrušená,on oblečený,uhlazeny....komu myslíte,že věřili?
Jemu,správně.Ohodnotili to,že tohle není případ domácího násilí.
Ještě tu noc jsme se odstěhovali a mě čekal kolotoč výslechů,hledání podnájmu,do toho co nejvíce ušetřit děti,stíhat v práci (pracuji s lidmi a nesmí to na mě být poznat) a odrážet jeho plakání,jak se změní,jak se mám vrátit a jak vše bude jiné.
Jsem pryč 4 měsíce.Našla jsem si nového partnera.
Teror pokračuje,vyhrožování likvidací mě i partnera,problémů u rozvodu,před dětmi o mě vypráví sprostě (podle českých zákonů mu je musím dávat na návštěvy) a neustále mě bombarduje sms,za které by se nestyděl ani dlaždič (obrazně řečeno).
A Policie? Jde o přestupky,které se odkládají....maximálně končí pokutou (v našem případě zatím ne).
Rozvod v našem městě trvá 4-5 let,nejsou soudci....
Kdo pomůže?
Citově i myšlenkami jsem za hranicí své únosnosti,držím se života zuby,nehty,občas si musím vypomoci léky na uklidnění nervů...kolotoč pořád dokola...
Odejít od tyrana chce hodně moc velkou odvahu,ale vydržet dál,to chce asi i pomoc od Boha....a já věřím a doufám,že i pro mě se časem najde řešení
Odpovědět