K tomu tykání...
Lze s úctou tykat a v podstatě taky neuctivě vykat.
Chodím s dětmi k dětské doktorce, k níž jsem chodila i já jako dítě. Tehdy to byla mladá lékařka, dnes paní, co nemá daleko do důchodu, a já mám 3 děti. Tyká mi dodnes, ale mě to nevadí, protože mě zná "celý život" a vždycky se ke mně chová hezky a bez přezírání (jakého jsou schopní i doktoři, kteří pacientům/rodičům vykají).
Ovšem na tomtéž středisku bývala i sestřička (dnes už je v důchodu), která mě taky znala od dětství, a to bylo trochu jiný kafe. Jednou jsem se totiž zapomněla dostavit na očkování a když mě pak viděla v čekárně s dítkem kvůli něčemu jinému, sjela mě před ostatními maminkami "Já tě přetrhnu!"... V tu chvíli jsem zaprvé netušila, kvůli čemu mě chce trhat, to mi vysvětlila až později a zadruhé jsem byla ochotná přetrhnout já jí.
Angličané taky nikomu nevykají a přenáší to i do obchodních kontaktů, tenhle týden jsem psala služební e-mail jednomu profesorovi ve Skotsku, oslovila ho "Dear Mr. XY" a podepsala jsem se "Eva XXXX" a on mi odepsal "Dear Eva". Tak jsem mu vzápětí napsala "Dear Bill"
)
Odpovědět