Re: Fantas Bekynky

Moje dcera žila tři roky s (neviditelným) knížetem Bruncvíkem - meč si odkládal v předsíni, lev spal pod postelí. Pro Bruncvíka se dával na stůl talíř i s příborem. Ručník a mýdlo nepotřeboval, neb měl brnění.Jednoho dne odešel a už se nevrátil, bylo nám řečeno, že šel bojovat s draky a bude to dlouho trvat.Této fantazii jsme nebránili, byli jsme rádi, že si dítě umí představit bájný svět. Ono to bylo asi dědičné - já jsem si taky vymýšlela (třeba že jel v tramvají medvěd a ten mluvil) a moje maminka mě v tom podporovala (k tomu medvědovi mi neřekla, že to nesmysl, leč zeptala se, co říkal!)a následek? Stala jsem se spisovatelkou... Nevím, zda je to pro matky dětí s velkou fantazií útěcha, ale copak je realita tak krásná? Někdy je lepší zahledět se do pohádkových krajin...