Bojím se školy

Bojím se návratu synů do školy. Proč? Poslední týden v červnu byl jeden ze synů napaden ve školní družině spolužákem takovým způsobem, že strávil 1 týden na JIP a další dny v nemocnici.
Bojím se toho, že návrat do prostředí, kde došlo k úrazu, vyvolá špatné vzpomínky. Rozhodně se už nikdy asi nebudu bezstarostně vracet pro kluky do družiny.
Bojím se také skutečnosti, že probíhající vyšetřování zkazí vztahy mezi dětmi a pedagogickými pracovníky. Syn se po výslechu na PČR ptá, proč paní družinářka lže a popisuje událost tak, jak se nestala.
Jsem ráda, že bude snad bez trvalých následků, ale následky na jejich nevinných dušičkách se asi stěží podaří vymazat, když při prvním tvrdém střetu s realitou poznali, že účel světí prostředky. Zároveň jsou oba zklamaní, že ty které považovali za vzor chování ( čestné, rovné, pravdomluvné) si jako lišky chrání svůj ocas a veškeré ideály, které trousily, byly jen naplnění pracovní náplně