Maminko, mluv pomalu!

Má jedenáctiletá dcera poslední dva měsíce bojuje s nevysvětliteným neklidem, nebo jak to mám nazvat. Bez nějaké vážné příčiny se u ní během dne občas dostaví "pocit zrychlení" jak to sama nazývá. V ten moment vnímá všechno kolem sebe jako zrychlený film. Tvrdí, že strašně rychle mluvím, rychle gestikuluji, hodinová ručička letí, něco ji nutí rychle dýchat apod. Je to pro ni strašně nepříjemné, protože tak vnímá i sama sebe, svoji rychlost řeči, své pohyby. Prý to nemůže nijak ovlivnit, musí počkat, až to samo přejde. Zpočátku jsme se tomu smály, protože jsem si vzpomněla, že jsem si tím jako malá holka prošla taky a připsala jsem to překotnému dospívání, ale poslední dobou jit o obtěžuje, trápí. Má někdo podobnou zkušenost? Co s tím? Řešit, navštívit lékaře (a jakého) nebo nechat odeznát?