Re: Jak je to s dudlíkem?

Dobrý den,

musím říct, že mne odpověď p. doktorky trochu podráždila. Moje dcera jako malinká dudlík úplně odmítala, a já na to nejdřív byla pyšná. Pak jsme ho využili na aplikování "fialové vodičky" do úst, bylo to méně násilné a nepříjemné, než vatový tampon. Tak si na něj trošku zvykla a pak jsem zjistila, že pomáhá, když se dcera rozpláče ze spaní. Myslím si, že to není neochota se jí věnovat, ona prostě spí a přitom se jí něco ošklivého zdá, nebo já nevím. Když ji vezmu do náruče, bude plakat ještě víc, protože chce spát (zkoušela jsem to).
Teď si dcera dudlík ráda vezme, když jí ho dám, a já ji ho dávám, když řídím (vezu ji na plavání a cvičení, je to šizení dcery o pozornost?), když jdeme na vycházku (od té doby, co ho máme, se vycházky obejdou bez hysterického pláče, dcera velmi klidně v kočárku usíná), a když je unavená a já bych ráda, aby vydržela do 18.45 na koupání, protože když jde spát dřív, vstává v 5.00 ráno.
Na hraní ho nemá, usíná bez něj a nijak ho nevyžaduje, jen ji to uklidní. Proto můžu ostatním maminkám využití dudlíku v určitých situacích jen doporučit!
S pozdravem

Janka Linhartová