Re: někdy na to opravdu nemám nervy

Ahoj, tak jak čtu tvůj příspěvek, úplně se vidím, hlavně jak popisuješ utíkání dcery na nákupech. To je přesně u nás. Od malinka jí jen naháníme a hledáme po obchodech. Ona utíká, schovává se, neozve se na volání, já pak zpocená běhám po obchodě, před obchodem a trnu!!! Vysvětlování, že se o ní bojim nebo že jí může někdo ukrást, nemá žádný efekt. Ona mi odpoví, že se nedá, že "ho" kopne...., takže nejlíp je nechat dcerku třeba u babičky nebo ve školce a jít nakupovat bez ní. S ní chodim jen do sámošky a na nejnutnější nákupy. Snad s věkem pochopí.... Přeju pevné nervíky :) ahoj Markéta