První narozeniny

Je to tak, slavili jsme první Adámkovy narozeniny. Na návštěvu a dovolenou k nám přijeli i moje a Skokyho rodiče, takže Adámek byl obklopen i babičkami a deděčky. Aspoň bylo v domě trochu více rušno, než je normálně běžné a na sfouknutí svíčky měl více diváků. :-)

Narozeninový dort se mu zamlouval, hlavně ty jahody, které byly navrchu. Ty ho snad zajímaly více než hořící svíčka. Hned odlepil jednu maxi jahodu a šup s ní do pusy, až měl boule za ušima.

Když spořádal i druhou, začala ho zajímat svíčka. Pomaloučku se přibližoval prstíkem, ale pak hned začal sahat po další jahodě. Svíčku jsme tedy sfoukli společně. Rozbalil si dárečky, ale papír ho pochopitelně zajímal víc než samotný dárek. Takže rozbalení každého dárku trvalo dost dlouho. Hlavně dostal hračky a pár kousků oblečení. Hraček, které dostal, si ani moc neužil, protože hned následující den jsme odjížděli na víkend do Londýna a poté na týden do Prahy.

Adam má (nebo měl?) zajetý svůj denní režim velice dobře. V 6.00 hod. nám nahlásí budíček, pak si s ním tak hodinku hrajeme u nás v posteli, poté připravujeme snídani a v 8.00 ho opět položím do postýlky, kde většinou hodinku ještě spí. Po obědě si schrupne hodinu a půl (s jedním probuzením) a večer usíná okolo 20 hod. Když u nás byli rodiče, tak jsme pochopitelně většinu dnů byli na různých výletech a doma jsme moc nepobyli. A v Praze jsme se Skokym a s Adámkem každý den někam běhali. Takže uběhlé dva týdny měl v hlavě asi pořádný zmatek, nevěděl, kdy má spát nebo kdy se jde na vycházku. Normálně v kočárku nespí, ale pozoruje okolí. Tentokrát ho okolnosti přinutili spát i v kočárku, což byl na něho velký výkon. Odpoledne neusnul po obědě, jak je zvyklý, ale když už v kočárku skutečně neudržel očka. Ovšem to jsme museli ještě vydržet půlhodinu jeho protivného chování, v kočárku nám spaní jednodušše nejde. Jediné, co trochu pomáhalo byl jeho mazlík na spaní - malý látkový slon. No nevadí, už jsme zase "doma" a vracíme se do starých kolejí. :o)

V Praze jsme se šli ukázat i paní doktorce a po dlouhé době jsme ho posadili na váhu - 11,18 kg a na výšku měří 81 cm. Výšku měřily se sestrou už u zdi, protože v korýtku by se mu zaručeně nelíbilo a asi by se tam ani nevešel. Na ručičkách a nožičkách má hodně vysušenou pokožku, takže nám předepsala olej do koupele Linola. Na některých místech má až malé "mapy" drsné suché kůže, ty jsem mu promazávala měsíčkovou Indulonou (což se mi hodně ovědčilo) a paní doktorka mi to schválila a mohu mazat i dále. Nemáme používat mýdla ani pěny do koupele, ty jsme stejně nepoužívali, a neutírat do froté osušek, které pokožku hodně podráždí. Jinak je ale zdráv. :o)

Adámek upevnil svůj krok a 2-3 metry ušlape samostatně. Sice si chození nenadělil k narozeninám, ale o 10 dnů se zpozdil. Nevadí, vždyť na tom nezáleží, jestli chodí o měsíc dříve či později. Ručičky i prstíky ovládá pěkně, hlavně prstíky pořád do něčeho šťourá. Za nejoblíbenější činnosti má vyprazdňování nádob (ať už je to konývka ve vaně nebo bonbóny v krabici) a sundavání botiček z nohou. Dokáže si zout botky šněrovací i na přezku a po botách občas následují i ponožky. Pak si chce ponožky opět obléci, tak je dává zpět k nožičce. Pomoci mu však nesmíme, to se hned začne vztekat, on to přece umí a chce si je dát sám.... Sice moc nemluví, ale dokáže si vynutit věc, kterou chce. Daným směrem natáhne paži a začne křičet to své "eeeeeeh eeeeeh" do té doby, než uchopíme správnou věc. Když se mu něco nedaří, tak poví "mama". "Tata" mu jde častěji a lépe. Před pár dny začal napodobovat koníka a potichu mlaská-cvaká jazykem, jako když kluše kůň a když jezdí s autem vydává ze sebe "brrrrrm brrrrm", které pomalu prejde v prskání a prdění našpulenými rty. Velice rád chce přivonět ke každé květině, kterou vidí - nakření nos, našpulí rty a nosem hlasitě funí ven a dovnitř. Zatleská si sám sobě pro radost, nebo se přidá, když slyší potlesk odjinud, třeba z televize.

Celé těhotenství a první rok Adámkova života nám uběhl velice rychle. Na těhotenství velice rádi se Skokym vzpomínáme, těšili jsme se na miminko a já jsem se cítila po celou dobu báječně, pokud nepočítám tu velkou únavu na konci každého dne začátkem těhotenství. Porod byl také bez problémů, jen trávit 24 hodin v porodnici s odteklou plodovou vodou bez kontrakcí bylo trochu "nudné". Nyní s úsměvem vzpomínáme na reakci našeho (tehdy sedmiletého) synovce, který našel brzy ráno náš písemný vzkaz, na kterém bylo: "Káče praskla voda, a proto jedeme do porodnice." Rodiče probudil a křičel: "V domě praskla voda a Skoky to už nestihl spravit, protože odjeli do porodnice." :-)

Je neuvěřitelné, jak se za tu dobu změnil Adam a změnili jsme se i my. Z porodnice jsme si domů přivezli malinkaté nemluvňátko, které jen papalo, brečelo a spalo. Dnes se nám mezi nohama plete kluk, který je zvědavý, všechno musí prozkoumat, ochutnat, na vše si sáhnout a nahlas ohodnotit. Umí se však i slušně vztekat, když není po jeho, nebo naopak se na nás usměje a zazáří jeho dva dolní zoubky (už se mu začínají prořezávat i obě dvojky nahoře, takže brzy budou zuby čtyři).

Od probdělých nocí, kdy jsme ho chovali a uhoupávali v náručí, jsme se postupně propracovali k tomu, že Adámek usíná samostatně a prospí skoro celou noc (vzbudí se jen jednou nebo dvakrát, ale stačí pohladit, dát trošku napít a hned spí dál). Na počátku papal pouze mámino mlíčko, dnes sní vše, co mu připravím a ochutnává i z našich talířů. Těch proměn je tolik, že se ani všechny nedají vypsat.

Tento díl povídání o našem eMiminku Adámkovi je poslední. Snažila jsem se s vámi podělit o naši radost při devítiměsíčním čekání na miminko a jeho prvních 12 měsíců v životě. Doufám, že to bylo čtení příjemné a naše zkušenosti pro někoho i prospěšné. Přeji všem našim čtenářům hodné a hlavně zdravé děti a těm, kteří se o miminko pokoušejí - hodně štěstí. A třetí skupině lidí, kteří se rozhodují mezi tím zda mít, či nemít děti - rozhodně ANO, stojí to za to!