Jak jsme zakládali mateřské centrum

11. listopadu 1997 jsme s dalšími maminkami slavnostně otevřely naše mateřské centrum s názvem MC Domeček - Jižní Město YMCA Praha. Celý název používáme málokdy - ale zase z něj jasně vyčtete, kde naše MC sídlí.

Co všechno předcházelo tomu slavnému dni si umí mnohé z vás představit, ale já toto své povídání píšu především pro vás, které o založení MC teprve uvažujete nebo už začínáte podnikat první kroky.

Takže jak to začalo? Asi před třemi lety seznámením s Jarkou - také maminkou holčičky, asi o rok starší, než moje Zuzka. Zpočátku nesmělé zdravení a navštěvování vyústilo v pozvání od Jarky do klubu maminek - tedy Dětského centra v YMCA (nebo YMCE ?) v Praze Na Poříčí. Aniž jsem věděla, kam se vydávám, okamžitě mě to zaujalo. Nějak jsem vytušila, že tady by se mohl začít řešit problém, který v té době začal být aktuální a který většina z vás zná - tedy ona izolace a monotónnost mateřské dovolené. Dětské centrum jsem tedy se Zuzankou začala navštěvovat a dost se mi tam líbilo. Postupně jsem poznala několik maminek, Zuzka se pomaličku otrkávala a hlavně poznávala i jiné prostředí. Už od začátku se ale ukazovalo jedno minus těchto návštěv - dojíždění s kočárkem do nepříliš příjemného centra města. Dost mě to obtěžovalo a proto jsem tajně doufala v zázrak - existenci MC na Jižním Městě (které by se tam vynořilo odkudsi z vesmíru, že..).

Po čase mě oslovila Rut Kolínská (taková duchovní máma MC u nás) s myšlenkou organizace I. kongresu mateřských center. Pomáhala jsem jí tento kongres organizovat - především administrativně a posléze jsme se jej v únoru 97 s Jarkou zúčastnily. Tam nás nadchl elán a úžasná nápaditost maminek, které dokázaly už MC ve svém městě založit a vést, takže jsem se definitivně nakazily a konečně začaly uskutečňovat myšlenku MC na Jižním Městě. Navzájem jsme se povzbuzovaly a občas dostrkávaly k činům a trpělivosti. Mockrát jsme to chtěly vzdát, protože to vypadalo všelijak. Peníze žádné, prostory ve hvězdách, čas letěl. Chtěly jsme totiž mermomocí otevřít v září. Velice nám pomohly kontakty na tomto kongresu získané a nezištná pomoc a rady maminek např. z Modřan (Balónek), Brandýsa nad Labem (BMC), Žamberka (Pohoda), Českých Budějovic (tehdy MC v bytech, ale úspěšně pracující asi 6 let) i dalších.

Jak jsme vlastně postupovaly?

Především jsme pro spolupráci získaly maminky ze spořilovské farnosti (dodnes jsou základem našeho MC), vyvěsily jsme i plakátky s výzvou k účasti na založení centra (přihlásilo se asi 15 maminek, zůstaly nám asi 3, ale díky za ně!). Hned nato jsme vyvolaly jednání na odboru školství MÚ MČ Prahy 11, protože jsme od počátku měly myšlenku prostor ve zrušeném oddělení školky nebo jeslí. Na tomto jednání jsme přednesly naši myšlenku, která kupodivu docela zaujala a hned jsme dostaly tip asi na tři školky. Zároveň jsme si podaly žádost o získání dotace formou grantu - z odboru sociálního a školského. Tento grant (i když v maličké výši) jsme skutečně obdržely a ještě jsme zažádaly o další (tentokrát opravdu slušný) grant na osvědčenou nadaci NROS (Nadace pro rozvoj obč. společnosti při PHARE) - bohužel, s výsledkem nulovým.

To byl problém dosti zásadní, takže nakonec jsme byly rády, že jsme od jedné školky získaly nabídku na malé, provozní prostory, s možností půjčování tělocvičny. I když jsme byly dost zklamané a některé z nás po zhlédnutí těchto místností doslova prchaly a v našem středu se již neukázaly, nakonec jsme byly rády, že vůbec můžeme začít. Poté, co nám YMCA (která nás zaštiťuje, díkybohu) slíbila alespoň morální a mírnou finanční podporu, troufly jsme si začít. V září a říjnu jsme zabydlovaly naše prostůrky, v listopadu slavnostně otevřely - a stále čekaly na návštěvnice....

Až budete mít kde, rozhodně nepodceňujte význam slavnostního otevření. My jsme pozvaly především všechny, kdo nám vyšli vstříc (tedy ředitelku MŠ, zástupce starosty a další členové MÚ MČ Prahy 11, představitele YMCA, tisk, ale také jednu operní pěvkyni, která svým vystoupením tuto slavnost korunovala). Bohužel jsme musely omezit počet maminek, abychom se vůbec do našich prostůrků vešly.

Slavnostní otevření jsme měly za sebou - a začala opravdová práce. No, snad lépe řečeno provoz nebo činnost centra. Začaly jsme pomalu uskutečňovat představy, s kterými jsme do celého projektu od začátku šly.

Jaké tyto představy byly a jak se nám je dařilo naplňovat?

Chtěly jsme vytvořit na Jižním Městě, které je přímo prototypem anonymního, odlidštěného a nepříliš přívětivého sídliště, nějaké místečko, oázu, snad hřiště pod střechou. Prostě hezké a přitažlivé místo pro setkávání a seznamování maminek (především na mateřské dovolené, ale nejen těch), dětí, tatínků, babiček, tetiček...., ale také prostor k uskutečňování nápadů a myšlenek všech, kdo měli chuť se jakkoli zapojit. Šlo nám o to, aby všichni návštěvníci měli pocit, že jsou vítáni, ale že nemusí zůstat pouze návštěvníky, nýbrž aktivními členy. Samozřejmě, že jakási angažovanost je v našich končinách stále chápána spíše negativně a málokdo má nějakou zvláštní chuť si komplikovat život. Raději se necháme vést a přijdeme "k hotovému". Ano, byly a jsou maminky, které se především přišly odreagovat od stereotypního domácího kolotoče a alespoň trochu vypustit z hlavy starost o domácnost nebo o dítě. Ale neustávaly jsme ve zdůrazňování, že jakékoli nápady jsou vítány, že mateřské centrum není ani školka, kde se děti "odloží" ani nějaká obdoba domu dětí a mládeže, kde se o vaše děti postarají a nabídnou jim program. Že to je a má být spíše společenství, v němž má každý možnost se nějak projevit, něčeho se zúčastnit - nebo koneckonců být jen pasivním členem. Na to má každý právo.

Zrovna tak ale má možnost se kromě povídání a her zúčastnit nabízených doplňkových programů, většinou v rámci provozní doby. My jsme začínaly s tím, že jsme otevřely 5x týdně (4x dopoledne, 1x odpoledne) vždy asi na 3 hodiny a tato dopoledne a odpoledne zajišťovaly tzv. služby (nenapadl mne dodnes lepší výraz). Tyto maminky ve službě vždy přišly v určitou hodinu (ráno na 9.00, odpoledne na 17.00) a měly za úkol především vítat všechny návštěvníky, novým představit stručně Domeček a dál už být jen decentně k dispozici.

Během této služby potom byla možnost se zúčastnit : společného zpívání u klavíru, angličtiny pro děti 2,5 leté, anglické konverzace, cvičení rodičů s dětmi a výtvarné výchovy pro děti. Kromě toho jsme později zavedly třikrát týdně pouze kroužky (bez možnosti použít herny - mimo dobu tohoto kroužku), které byly placené. Bylo to cvičení pro ženy, tanečky pro 3 leté děti, angličtina pro 4leté děti a angličtina pro mírně pokročilé dospělé.

Další aktivitou byly tzv. jednorázové akce: Mikulášská a vánoční besídka, přednášky s promítáním např. o Kanadě, Thajsku, ukázky líčení, modeláže nehtů, besedy o drogách (s pracovnicí centra pro drogovou prevenci), o programu"Hospitalizované dítě", loutkové divadélko (předvedené divadlem Říše loutek), dvakrát velké burzy oblečení aj. Vymyslet lze cokoli a kontakty se získávají docela jednoduše - buď vám nabídne nějakou akci "vaše" maminka (její muž, známý, kdokoli) nebo se o vás někdo dozví díky vaší prezentaci v tisku, případně sami můžete oslovit - např. majitele nějakého krámku nebo salónu.

O všech aktivitách jsme dávaly vědět formou plakátků a programových přehledů na nástěnkách v Domečku, ale také pravidelně v našem místním tisku Prahy 11 - Klíč. Nějakou dobu nám trvalo, než jsme do tohoto tisku pronikly, ale když se to konečně podařilo (lednovým číslem), výrazně se to projevilo na návštěvnosti, která nám do té doby dělala velké starosti. Dnes už víme, že to nějakou dobu to potrvá, než k vám maminky najdou cestu. Ale nevzdávejte to a snažte se proniknout kamkoliv - třeba i vývěskami na městském nebo místním úřadu (zejména se osvědčil odbor sociální nebo odbor sociálních dávek, kam chodí dost maminek), nebo i na nástěnkách u dětských lékařů a ve školkách.

Jak to v našem centru vypadalo?

Náš Domeček jsme, jak už několikrát řečeno, vybudovaly, na půdě provozních prostor školky. Ty prostory i se schodištěm činily celých 60m2, což bylo opravdu značně málo a zřejmě to mohlo odradit i některé návštěvnice. Stačilo, aby se nás sešlo 10 a více (+ děti) a už jsme se trochu pletly. Ale chcete jistě vědět, kde jsme se tedy pletly. Měly jsme k dispozici téměř samostatný vchod se schodištěm a šatnovými bloky (půjčenými ze školky), dále místnost cca 12m2, kterou jsme určily jako hlavní hernu (koupily jsme koberec v ceně 20,- Kč/m a jednu prolejzačku, k tomu jsme ušily několik polštářů, textilní obrázky a hračky na zeď a tím jsme skončily), dále minikuchyňku se stolem a 5 židlemi, s WC (pouze pro dospělé, takže tam byly dva nočníčky), vestavěnou skříní, umyvadlem a skřínečkou s nádobím. Na vařič jsme si netroufly, prostory to neumožňovaly .- pořídily jsme aspoň varnou konvici. Další a poslední místnost, ještě menší než herna, jsme nazvaly kreslírnou. Byl tam jen kousek koberce a na něm stála ohrádka pro miminka a zbytek tvořily především dva stoly se židličkami, na kterých mohly děti směly tvořit a patlat barvami. Naštěstí jsme si tyto prostory mohly několikrát týdně trochu zvětšovat - školka nám totiž půjčovala tělocvičnu s klavírem. Zde se odehrávaly různé tělocvičné a taneční aktivity. Za tuto možnost jsme byly velmi vděčné.

Nicméně - celou dobu jsme doufaly v získání větších prostor. Konečně se podařilo a v září se stěhujeme (naštěstí jen s pár věcmi) do nových prostor v jiné školce.

Co ještě bylo součástí naší aktivity?

Vzhledem k trvalému nedostatku financí, ale i na základě požadavků návštěvnic jsme postupně zavedly stálý prodej "krabičkových" šťáviček s brčkem, sušenek, výrobků HAMI (díky nabídce firmy NUTRICIA) a občasný prodej textilních hraček jedné firmy. Budou-li požadavky a vhodné podmínky, budeme v tomto pokračovat a možná přidáme i prodej základních hygienických potřeb, především jednorázových plínek.

Jak jsme odměňovaly naše aktivní maminky?

Musím říci, že nijak. Vlastně nebylo z čeho. Vybíraly jsme pobytné 15,- Kč (doplňkové programy byly v ceně) a cca 20,- Kč za kroužky, dále jsme něco utržily za prodej výrobků, za burzu a za divadélko. Tyto malé částky dále investovaly do různých drobných nákupů, na kopírování a podobné služby. Naší snahou je ale nějakým způsobem si na odměny vydělat. Možná nám v tom pomohou další granty, které se snažíme získat.

Několik slov na závěr.

Milé maminky, snažila jsem se vylíčit zde své zkušenosti s MC. Určitě jsem na spoustu věcí zapomněla a o něčem možná mluvila až příliš. Budiž mi odpuštěno, nejsem spisovatel ani právník a nečiním si nárok na přesnost a výstižnost.

Ale přece jen ještě něco. Chci touto cestou znovu poděkovat všem maminkám, které se snažily o bezproblémový chod Domečku i všem, které přicházely s nápady a iniciativou. Určitě všem návštěvníkům - a doufám, že nám vydrží i přes změnu adresy. A pro vás, které se chystáte pustit do budování, mám důležitý vzkaz: vydržte, nenechte se odradit počáteční nedůvěrou všech (úřadů, spolupracujících maminek, vašich rodin...), nedostatkem peněz, vlastním tápáním a nezkušeností. Když už toto vše překonáte, může vás pro změnu otrávit a zaskočit nezájem maminek - ani z toho si nedělejte hlavu. Zatím jsme to všechny vydržely a zvládly - a je nás v republice slušná řádka.

Přeju vám všem výdrž a nakonec tak dobrý pocit a radost z dílka, jako máme my s Jarkou.