Rodinná fotografie

Takové "cvakání" bývá někdy zesměšňováno "lepšími" fotografy, ale nikdo mu nemůže upřít jeho velkou dokumentární hodnotu a radost, kterou přináší mnoha lidem. Proč se tedy nezamyslet, jak dosáhnout lepších výsledků při této činnosti a jak jí potěšit své okolí ? Někde se mi totiž zdá, že se nám v té barevné kvantitě tisíců fotek vychrlených z minilabů ztrácí hlubší obsah a krása … často je jedinou hodnotou fotky to, že těch několik barevných flíčků je někdo z našich milých, byť je skoro k nepoznání, vybělený sluncem nebo se musí hledat pod lupou.

První krok bude začít vůbec přemýšlet o tvorbě obrazu, dále zvládnout technickou stránku (řemeslo) tak, aby nebyla překážkou a pracovat na sobě.

Druhá stránka je, jak vzniklé fotky představit ostatním, jak s nimi naložit, aby rozdávaly radost.

Pokusím se zde uvést několik rad a zkušeností, které jsem za léta svého cvakání nabyl - většinou za cenu velké spotřeby materiálu metodou pokus-omyl.

Nechtěl bych si vyhrazovat patent na znalost správné metody focení dítek - ani trochu - budu rád když napíšete o svých zkušenostech a námětech. Můžete i poslat svoje zdařilé obrázky (rozumně velké, komprimované jpg) a já je sem zařadím a podiskutujeme o nich.

S fotografickým pozdravem
Dobré světlo
Honza Valenta (valenta@karlov.mff.cuni.cz)