Re:Nevlastní sourozenci

Milá Heluše,
děkuji za Váš dotaz. Chápu Vaše pochybnosti a ambivalentní -protichůdné pocity ohledně Vaší nové známosti, vzhledem k již jednomu nevydařenémum manželství. Dva měsíce je opravdu krátká doba na nějaké "hodnocení", ale přesto mně připadá, zda jich není až příliš a nezabraňují Vám prožívat i pocity jiné. (Skoro o žádných jiných nepíšete).
Co se týče chování Vaší dcerky- z Vašeho dopisu vyplývá, že změnu chování přisuzujete hlavně Vašemu novému vztahu, což je samozřejmě možné, ale co když dcerka jen normálně prostě zlobí, více se prosazuje než dříve, jen Vy na to nejste zvyklá a připravená?
Já to vidím jako naopak zdravý projev chování. Co se týče vzájemného soužití dětí ale i Vašeho partnera- může prožívat sapoustu pocitů-od ohrožení, úzkosti, nenávisti, vzteku, obavy, že o Vás přijde apod.- ale to je opravdu spíše otázka pro dětského psychologa, jen nevím zda je to potřeba řešit již nyní.Nepíšete jak se dcerka vyrovnala s přítelkyní manžela. Snad jen- nehledejte pro svoji dceru "náhradního" tatínka- ona svého má a dle dopisu funguje dobře. Vy dva nadále zůstáváte jejími rodiči, i když nežijete společně a měli byste rozhodovat o její výchově.
Trochu mě zaráží, že vůbec nepíšete o svých pocitech a prožitcích s partnerem, jak se s ním cítíte vy.Myslím, že na tom hodně záleží i to,jak se bude cítit dcera (jen malý postřeh-opakovaně píšete-zeptala jsem se dcery zda má přítel přijet......apod..Co kdyby odpověděla ať už nejezdí.......opravdu by jste ho už nepozvala?)
Máte pravdu v tom, že Vám zůstává zodpovědnost za dceru, ale to neznamená, že ona bude určovat s kým Vy budete žít či ne.Mohlo by se pak stát, že se jí nebude líbit nikdo a Vy zůstanete sama.
Doporučuji si více všímat svých vlastních pocitů při budování nového vztahu.Přeji hodně úspěchů.