Deprese

PROSIM NEZVEREJNUJTE MUJ Eˇ-MAIL
Dobrý den, velice bych Vás prosila o radu,protože už nevím jak dál a jsem z toho už celá špatná.
Musím začít od začátku, od obvodního lékaře jsem dostala asi před měsícem léky na depresi. Beru již 32 den DEPREX a ještě k tomu 2-3 denně NEUROL 0,25 na spaní beru HYPNPGEN, protože bez něj neusnu. Já vím, že jsem žila strašně dlouho ve stresu - mám špatné vztahy v rodině matka x otec a vždy mi to velmi trápilo. Ještě jsem denně pracovala každý den celodenní a měla i různé problémy doma s manželem, jako že si nevěřím a jsem strašně žárlivá. Taky už sedm let červenám, dělají se mi strašně ošklivý fleky, takový mapy ve tvářích a v dekoltu. To jsem si vyřešila, bez makeupu níkdy nevyjdru a nosím věci ke krku nejčastěji roláky. Vím, že se strašně a zbytečně trápím, ale to už jsem prostě taková a vím,že se nezměním. Co mi ale teď v současný době moc trápí, je ta deprese. Obvodní lékař mi říkal, že nemusím na psychiatrii, že by mi tam napsali stejný léky, jenže já se pořád bojím,že umřu. Prostě mi skoro celý den bolí na prsou, brní ruce a skoro je necítím, mám je takové jako hadry. Ráno to ještě jde, sice mi to bolí, ale přes den to nějak lépe zvládám. Ale večer už prostě nepřemýšlím logicky, pořád pláču a nutím manžela do naprosto nesmyslných věcí. například aby si natáhl budíka a kontroloval mi,jestli dýchám. Já vím, že je to divné, možná směšné, ale mám strašný strach, že mi něco je. Třeba rakovina nebo něco tak strašnýho. Lékař mi udělal 3x EEG a mám vše v pořádku, pořád říká klid, jste zdravá, ale ty bolesti jsou naprosto šílený. Nejhorší je to v klidu, když přestanu něco dělat, nebo mám jít spát. To už se napřed bojím, protože je to přes měsíc, co mi není dobře. Paní doktorko, já už nevím, co mám dělat, jestli už nepatřím do blázince.
Před týdnem jsem navštívila psycholožku a ta mi říkala, že to bude dobrý, bude se mnou provádět různý relaxační cvičení, možná i hypnózu a tak si od toho dost slibuju. Jenže takhle logicky jsem schopná přemýšlet jen když je den. Prostě v noci to na mně nějak celý padne a já šílím. manžela mám hodnýho,ale hodně pracuje a nebývá doma a ta samota se snáší ještě hůř. K rodičům jít nemůžu, protože tam se pořád hádají a mně to moc deptá. Kamarádky mám jenom na dopisování po internetu, jinak ne. Když jsem na internetu, tak je ta bolest i menší i když mi v tom podpaždí - levém, škube. Pořád se sleduji v zrcadle, protože si už říkám, že to musí být už z tý bolesti nějak zduřelý nebo tak. Já už fakt nevím, protože se prostě teď nějak bojím smrti. Třeba řeknu něco hezkýho mamince a říkám si, že kdybych teď umřela, tak alespoň v dobrým, nebo koukám na datum a říkám si, že kdybych umřela, tak kolikátýho. Je mi úplně trapný tohle všechno psát, ale já se tak stydím, že už nevím co mám dělat. Manžel je moc hodný, chápe mi, ale myslím, že už toho má taky dost. On se snaží, vodí mi na večeře a na procházky, ale já nedokážu pomalu myslet na nic jiného než jak mi to strašně u srdce svírá a bolí. Taky je divný, že doktor mi řekl, že ten neurol a hypnogen můžu brát, že to není návykový, ale když mi to vydávají v lékárně, tak říkají, že co nejmíň toho hypnogenu, že už takhle je ten neurol silný. Jenže já bez něj neusnu, třeba brečím do dvou do rána,přitom cítím, že bych už měla spát, že jsem přetažená, ale přes tu bolest to nejde. Prosím Vás moc o radu na můj soukromý e-mail. Děkuji mnohokrát