Otázka
Odpověď
Slabá vůle, neuróza, deprese
14.6.2002 14:25:37 Zora
Dobrý den.
Mám 9 měsíční holčičku, vysněnou, skvělou, šikovnou, muže, který nás finančně zabezpečuje a o malou se stará výborně.
1. Slabá vůle:
Potřebuji zhubnout asi 5kg a zpevnit postavu. Vím co bych měla, ale nedokážu to. Nejsem schopná se přinutit ke cvičení, běhání, porušuji zásady racionálního stravování. Již nekojím. Jednou z příčin je i únava a asi žaludeční neuróza
2. Neuróza:
Projevuje se hlavně silnými bolestmi žaludku a prudkými škytavkami (mám pocit, že mi to roztrhá žaludek). Objevuje se v souvislosti s nějakou fyzickou nepohodou (nachlazení, únava, zima, změna počasí).
Jsem neurotická. Jsem přecitlivělá a silně vnímavá. Vše se mne příliš dotkne, o všem dlouho přemýšlí a rozebírám. Maximálně dokážu vše v sobě potlačit, abych nevyvolala konflikt. Ovládnu se ve společnosti, před dítětem, ale večer začnu muže "obtěžovat" svými starostmi a pochybnostmi. Též i kamarádku. Je mi pak trapně, neboť oni mi doporučí, abych se v tom tak nevrtala a povznesla se nad problémy.
3. Deprese.
Projevuje se většinou večer, jsem-li přetažená a unavená. Začne to celkem rychle a nevině. Začnu si více uvědomovat problémy, rozdílnosti v povahách, názorech a hodnotách s mým mužem, začnu se obávat budoucnosti atd. Nenajdu-li v partnerovi uklidňující odpověď a reakci, začne se problém zvětšovat. Je-li reakce partnera navíc spíše negativní, odmítavá až arogantní, zpanikařím. Rozbuší se mi srdce, začnu rychle dýchat a mám nutkání se stále se svým problémem vnucovat, hovořit o něm až do okamžiku dozažení uklidňující odpovědi. Rozvine se velký konflikt, muž buď mlčí, neodpovídá nebo odsekává a vše se zhoršuje. Začnu reagovat nepřiměřeně, nevím co dělat. Občas jsem si vzala prášek na spaní, usnula a byl pokoj. Teď mám nutkání dát si skleničku alkoholu (občas si ji i dám), abych vše zaspala. Stále "útočím" na partnera, aby se mnou komunikoval. Nejsem schopná se nijak zklidnit, nechat věci být a jít spát. Začínám mít pochybnosti o vztahu, nahlas je i vyslovuju a žádám, aby se mnou muž hovořil a reagoval. On opět jen odsekne, začne být hrubý, nazývá mě hysterkou nebo se začne mým reakcím a výrokům smát. V tu chvíli jsem na dně, brečím a ze zoufalství navrhuji rozchod. Na to se muž zeptá, jestli se má odstěhovat hned nebo až druhý den. A současně chce tedy řešit, jak se bude vídat s malou. Konflikt se vleče do dlouhých nočních hodin, kdy se muž sebere a jde spát. Já nespím, brečím nebo se uspávám alkoholem. Nikdy mě nikdo neviděl opilou. Ráno je mi pak zle. Vše si pak vyřikáme a jsme rádi, že jsme se nerozešli. Muž mě chce políbit nebo vše zakončit sexem. Jenže to já nemohu. Je mi trapně za mé reakce, ale zároveň se cítím bezmocná a nevím, zda chyba je v jeho chování nebo u mne. On je racionální typ. On mi často řekne, že se se mnou večer nedá mluvit (já si o něm myslím totéž), mnohdy mi i doporučí, že mu mám tedy říci, že je pitomec, že mě naštval a jít spát. Také si říkám, proč jsem se na to nevykašlala a nešla si třeba číst. Ale ono to nejde.
Mám 9 měsíční holčičku, vysněnou, skvělou, šikovnou, muže, který nás finančně zabezpečuje a o malou se stará výborně.
1. Slabá vůle:
Potřebuji zhubnout asi 5kg a zpevnit postavu. Vím co bych měla, ale nedokážu to. Nejsem schopná se přinutit ke cvičení, běhání, porušuji zásady racionálního stravování. Již nekojím. Jednou z příčin je i únava a asi žaludeční neuróza
2. Neuróza:
Projevuje se hlavně silnými bolestmi žaludku a prudkými škytavkami (mám pocit, že mi to roztrhá žaludek). Objevuje se v souvislosti s nějakou fyzickou nepohodou (nachlazení, únava, zima, změna počasí).
Jsem neurotická. Jsem přecitlivělá a silně vnímavá. Vše se mne příliš dotkne, o všem dlouho přemýšlí a rozebírám. Maximálně dokážu vše v sobě potlačit, abych nevyvolala konflikt. Ovládnu se ve společnosti, před dítětem, ale večer začnu muže "obtěžovat" svými starostmi a pochybnostmi. Též i kamarádku. Je mi pak trapně, neboť oni mi doporučí, abych se v tom tak nevrtala a povznesla se nad problémy.
3. Deprese.
Projevuje se většinou večer, jsem-li přetažená a unavená. Začne to celkem rychle a nevině. Začnu si více uvědomovat problémy, rozdílnosti v povahách, názorech a hodnotách s mým mužem, začnu se obávat budoucnosti atd. Nenajdu-li v partnerovi uklidňující odpověď a reakci, začne se problém zvětšovat. Je-li reakce partnera navíc spíše negativní, odmítavá až arogantní, zpanikařím. Rozbuší se mi srdce, začnu rychle dýchat a mám nutkání se stále se svým problémem vnucovat, hovořit o něm až do okamžiku dozažení uklidňující odpovědi. Rozvine se velký konflikt, muž buď mlčí, neodpovídá nebo odsekává a vše se zhoršuje. Začnu reagovat nepřiměřeně, nevím co dělat. Občas jsem si vzala prášek na spaní, usnula a byl pokoj. Teď mám nutkání dát si skleničku alkoholu (občas si ji i dám), abych vše zaspala. Stále "útočím" na partnera, aby se mnou komunikoval. Nejsem schopná se nijak zklidnit, nechat věci být a jít spát. Začínám mít pochybnosti o vztahu, nahlas je i vyslovuju a žádám, aby se mnou muž hovořil a reagoval. On opět jen odsekne, začne být hrubý, nazývá mě hysterkou nebo se začne mým reakcím a výrokům smát. V tu chvíli jsem na dně, brečím a ze zoufalství navrhuji rozchod. Na to se muž zeptá, jestli se má odstěhovat hned nebo až druhý den. A současně chce tedy řešit, jak se bude vídat s malou. Konflikt se vleče do dlouhých nočních hodin, kdy se muž sebere a jde spát. Já nespím, brečím nebo se uspávám alkoholem. Nikdy mě nikdo neviděl opilou. Ráno je mi pak zle. Vše si pak vyřikáme a jsme rádi, že jsme se nerozešli. Muž mě chce políbit nebo vše zakončit sexem. Jenže to já nemohu. Je mi trapně za mé reakce, ale zároveň se cítím bezmocná a nevím, zda chyba je v jeho chování nebo u mne. On je racionální typ. On mi často řekne, že se se mnou večer nedá mluvit (já si o něm myslím totéž), mnohdy mi i doporučí, že mu mám tedy říci, že je pitomec, že mě naštval a jít spát. Také si říkám, proč jsem se na to nevykašlala a nešla si třeba číst. Ale ono to nejde.
V její náručí
