Otázka
Odpověď
Maniodepresivní psychoza, psychosomatická deprese
24.8.2002 22:48:53 Milena, holčička+bříško
Vážená paní doktorko,
mám starost se svým tatínkem. Ve 25 letech u něj propuklo duševní onemocnění diagnostikované jako maniodepresivní psychoza nebo psychosomatická deprese. Spouštěčem nemoci byly zřejmě traumatizující zážitky z dětství a dospívání /jeho rodiče jako sedláci přišli v 50. letech o všechno, ke svým dětem byli necitelní, nechybělo bití - až sadistické, v rodině byl materiální nedostatek čehokoli, často i hlad.../ a také nezřízené pití v dospělém věku.
Strávil půl roku v psychiatrické léčebně, kde prošel strašnou léčbou pomocí elektrošoků, inzulinových šoků a antidepresiv. Dali ho tam vcelku dohromady, byl mu přiznán invalidní důchod. Asi po roce se oženil s mojí maminkou /se kterou chodil už 10 let/, narodila jsem se já, jeho stav se zlepšoval. Dokonce se přihlásil na vysokou školu a po jejím ukončení nastoupil do zaměstnání. Více než 10 let pracoval ve své profesi, kde si vybudoval dobré postavení. Začátkem 90. let odešel ze zaměstnání a začal se živit jako osoba samostatně výdělečně činná. Šel do toho s velkým optimismem a elánem, s ohromnými ideály. První polovina 90. let byla pro drobné živnostníky příznivá, dařilo se mu. V dalších letech však velmi upadá platební morálka, obchodní partneři neplní své závazky, faktury hradí až po mnohých urgencích, pokud vůbec.
Abych to zkrátila: poslední 2 roky je tatínek v úplně rezignovaném stavu. Nic ho nebaví, o ničem se s ním nedá hovořit, jeho podnikání nikam nesměřuje, vede řeči, že má život už za sebou, že ho už nic nečeká. Už počítá, za jak dlouho mu přiznají důchod /je mu 58 let/ - a to před asi 5 lety tvrdil, že on do starobního důchodu nikdy nepůjde, že bude podnikat až do smrti. Nemá zájem o nic s výjimkou své vnučky, mé dcery, které se věnuje velice hezky, dokázal se o ni starat od narození s velkým zájmem.
Další projevy jeho chování mi a mamince však nahánějí hrůzu: pije, mívá záchvaty vzteku, maminku uráží na veřejnosti, rád mluví o sobě, chlubí se.
V noci mívá děsivé sny, hrozným způsobem křičí ze spaní a mává kolem sebe rukama. Když ho maminka vzbudí, říká jí, že se mu zdálo buď o jeho otci, nebo o tom, že ho někdo pronásleduje a honí.
Podle toho, co jsem se v lékařských knihách dočetla o tatínkově diagnoze, domnívám se, že jsou to projevy jeho nemoci, která se zřejmě znovu objevila. Tatínek však odmítá navštívit s těmito problémy lékaře. Psychiatr, který ho před lety léčil, už bohužel neordinuje. Nevím, jak ho k odbornému lékaři dostat.
Je pro návštěvu psychiatra nutné doporučení praktického lékaře?
Poraďte mi, prosím, jak lze člověka z takového stavu dostat?
Zdraví Vás Vaše jmenovkyně Milena
mám starost se svým tatínkem. Ve 25 letech u něj propuklo duševní onemocnění diagnostikované jako maniodepresivní psychoza nebo psychosomatická deprese. Spouštěčem nemoci byly zřejmě traumatizující zážitky z dětství a dospívání /jeho rodiče jako sedláci přišli v 50. letech o všechno, ke svým dětem byli necitelní, nechybělo bití - až sadistické, v rodině byl materiální nedostatek čehokoli, často i hlad.../ a také nezřízené pití v dospělém věku.
Strávil půl roku v psychiatrické léčebně, kde prošel strašnou léčbou pomocí elektrošoků, inzulinových šoků a antidepresiv. Dali ho tam vcelku dohromady, byl mu přiznán invalidní důchod. Asi po roce se oženil s mojí maminkou /se kterou chodil už 10 let/, narodila jsem se já, jeho stav se zlepšoval. Dokonce se přihlásil na vysokou školu a po jejím ukončení nastoupil do zaměstnání. Více než 10 let pracoval ve své profesi, kde si vybudoval dobré postavení. Začátkem 90. let odešel ze zaměstnání a začal se živit jako osoba samostatně výdělečně činná. Šel do toho s velkým optimismem a elánem, s ohromnými ideály. První polovina 90. let byla pro drobné živnostníky příznivá, dařilo se mu. V dalších letech však velmi upadá platební morálka, obchodní partneři neplní své závazky, faktury hradí až po mnohých urgencích, pokud vůbec.
Abych to zkrátila: poslední 2 roky je tatínek v úplně rezignovaném stavu. Nic ho nebaví, o ničem se s ním nedá hovořit, jeho podnikání nikam nesměřuje, vede řeči, že má život už za sebou, že ho už nic nečeká. Už počítá, za jak dlouho mu přiznají důchod /je mu 58 let/ - a to před asi 5 lety tvrdil, že on do starobního důchodu nikdy nepůjde, že bude podnikat až do smrti. Nemá zájem o nic s výjimkou své vnučky, mé dcery, které se věnuje velice hezky, dokázal se o ni starat od narození s velkým zájmem.
Další projevy jeho chování mi a mamince však nahánějí hrůzu: pije, mívá záchvaty vzteku, maminku uráží na veřejnosti, rád mluví o sobě, chlubí se.
V noci mívá děsivé sny, hrozným způsobem křičí ze spaní a mává kolem sebe rukama. Když ho maminka vzbudí, říká jí, že se mu zdálo buď o jeho otci, nebo o tom, že ho někdo pronásleduje a honí.
Podle toho, co jsem se v lékařských knihách dočetla o tatínkově diagnoze, domnívám se, že jsou to projevy jeho nemoci, která se zřejmě znovu objevila. Tatínek však odmítá navštívit s těmito problémy lékaře. Psychiatr, který ho před lety léčil, už bohužel neordinuje. Nevím, jak ho k odbornému lékaři dostat.
Je pro návštěvu psychiatra nutné doporučení praktického lékaře?
Poraďte mi, prosím, jak lze člověka z takového stavu dostat?
Zdraví Vás Vaše jmenovkyně Milena
V její náručí
