Jsem opravdu blázen?

Vážená paní doktorko,
už jsi opravdu připadám jako blázen. Začnu od začátku a budu se snažit být stručná. Znala a milovala jsem svého prvního přítelem 6 let (z toho 2 roky jsme spolu žili) a pak jsme se vzali. Za půl roku po svatbě jsem otěhotněla. Myslela jsem si že jsme na vrcholu štěstí. Manžel však býval doma pořád méně a méně. Prý se snažil vydělávat peníze, abychom se měli všichni tři dobře. Když se nám narodil zdravý chlapec, manžel chodil domů už jen spát. Peněz nosil sice více, ale moc mi chyběl o syna se vůbec nezajímal. Pak jsem zjistila, že chodí na mou rozvedenou přítelkyní. Začala jsem se s ním o tomto problému bavit, ale jeho odpověď byla jasná: "U tebe zůstanu jem kvůli synovi, ale s ní to neskončím, ona mi v životě dává víc než ty." S tím jsem se nesmířila a podala jsem žádost o rozvod. Vše proběhlo docela v pořádku a hlavně rychle. Nyní jsem již přes rok rozvedená.
Nechtěla jsem však zůstat se synkem sama a dala jsem se do hledání lepšího táty a hlavně přítele, protože jsem spíš rodiný typ a nechtěla jsem být stále sama. Našla jsem. Odstěhovali jsem se k němu a máme se všichni moc rádi, prostě rodina jak má být. A co je můj problém? Teď když jsme vlastně v pohodě a nic mi neschází mívám často pocity úskosti a depresí. Užívám Magrilan, který mi docela pomohl. Ale poslední dobou mám s exmanželem věčný problém o půjčování syna a neustále se jen rozčiluji. Minulý týden jsem se úplně složila, nemohla jsem chodit, měla jsem teplotu, brnění rukou, motání hlavy, migrénu. Veškerá lékařská vyšetření byla negativní, nic mi není, podle lékařů jsem naprosto vpořádku. Ale já si to přece nevymýšlím, chci aby synek měl alespoň tu neljepší mámu, když jsem mu nedokázala pravého otce zajistit lepšího. Já vím, že jsem na syna velice vázaná snažím se mu dopřát, trávím s ním všechen čas a on mi to odplácí svou láskou a dovednosti.
Můj nový přítel by si nás chtěl vzít a mít ještě miminko, ale já se toho strašně bojí. Mám strach aby nový vztah (ikdyž je úplně jiný než ten první) po svatbě, reps. po narození dítěte neskončil stejně a já budu mít na krku 2 děti. Ale na druhé straně si myslím, že když budu mít druhé dítě(protože já take chci mít víc dětí, děti to je moje láska) tak se přestanu tolik vázat na prvního syna a moje problémy by mohly skončit. Tak ale to je prostě začarovaný kruh. Prosím, jestli to je jen trochu možné poraďte mi. Nerada bych opravdu skončila v psychiatrické lečebně. Moje stavy depresi se zhoršují, bohužel tak, že čím bych mohla být v "novém" životě šťastnější, tím horší stavy mám. JSEM OPRAVDU BLÁZEN?
Moc děkuji za odpověď.
S pozdravem

Iva CH.