Otázka
Odpověď
Paní na hlídání
1.11.2002 21:27:22 Klára
Paní doktorko,
zajímal by mě Váš názor na paní nahlídání. Potýkám se s vlastní nerozhodností. Žiji se synem sama, když mu byli 3roky vrátila jsem se do práce na HPP-nevyšlo to. Syn byl neustále nemocný a já se asi i z nervů složila taky a více než 3 měsíce jsme bojovali s neštovicemi a jejími následky,které hlavně u mě byly značné (velké oslabení imunitního systému).V práci to "nevydýchali" a skončilo to velmi ošklivým odchodem. Vrátila jsem se na MD. Syna jsem se snažila začleňovat do dětského kolektivu pomaleji - byl stále často nemocen. Ve 4 letech mě i ekonomické, ale nejen ty hnaly do práce. Syn však začal mít velké problémy ve školce. Je velmi chytrý a citlivý, také má spoustu energie. V MŠ mi doporučili zajít do PPP - tam mi řekli, že je silně nadprůměrně inteligentní (v MŠ se nudí a tudíž zlobí-nespolupracuje),potřebuje hodně podnětů a menší kolektiv s větší spoluprací dospělého. Taky mi řekli, že ho kolektiv dětí rozptyluje a vyčerpává a proto by bylo dobré, aby chodil po obědě domů. Tak jsem řekla dobře, vyřešíme to paní na hlídání - paní doktorka mi řekla, ať si dám velký pozor na to, aby to byl kvalifikovaný člověk,aby syna "utáhl" (stále o všem chce diskutovat a je to někdy opravdu vyčerpávající. Na druhé straně je na něm znatelně vidět, jak trpí, když ho někdo nebere jako sobě rovného - to byl právě problém ve školce,kde to paní učitelky nebyly zvyklé akceptovat a brali to jako drzost). Připadám si jako chycená do kleští a vůbec nevím, jak to řešit. Bohužel každý experiment je u nás "cítit" měsíce a někdy se o něm dozvím i po půl roce.
Mohla by jste mi poradit? Vím, že nás čeká ještě výměna školky.
Pamatuje na takové případy nějak sociální pomoc? Pohybovala jsem se mezi dobře placenými lidmi a nyní se dostávám do finančních problémů(pokud zůstanu doma) nebo do citových problémů-bojím se, že synovi ublížím (mám na tuto dobu vlastní špatné vzpomínky).
Mockrát děkuji.
Klára
zajímal by mě Váš názor na paní nahlídání. Potýkám se s vlastní nerozhodností. Žiji se synem sama, když mu byli 3roky vrátila jsem se do práce na HPP-nevyšlo to. Syn byl neustále nemocný a já se asi i z nervů složila taky a více než 3 měsíce jsme bojovali s neštovicemi a jejími následky,které hlavně u mě byly značné (velké oslabení imunitního systému).V práci to "nevydýchali" a skončilo to velmi ošklivým odchodem. Vrátila jsem se na MD. Syna jsem se snažila začleňovat do dětského kolektivu pomaleji - byl stále často nemocen. Ve 4 letech mě i ekonomické, ale nejen ty hnaly do práce. Syn však začal mít velké problémy ve školce. Je velmi chytrý a citlivý, také má spoustu energie. V MŠ mi doporučili zajít do PPP - tam mi řekli, že je silně nadprůměrně inteligentní (v MŠ se nudí a tudíž zlobí-nespolupracuje),potřebuje hodně podnětů a menší kolektiv s větší spoluprací dospělého. Taky mi řekli, že ho kolektiv dětí rozptyluje a vyčerpává a proto by bylo dobré, aby chodil po obědě domů. Tak jsem řekla dobře, vyřešíme to paní na hlídání - paní doktorka mi řekla, ať si dám velký pozor na to, aby to byl kvalifikovaný člověk,aby syna "utáhl" (stále o všem chce diskutovat a je to někdy opravdu vyčerpávající. Na druhé straně je na něm znatelně vidět, jak trpí, když ho někdo nebere jako sobě rovného - to byl právě problém ve školce,kde to paní učitelky nebyly zvyklé akceptovat a brali to jako drzost). Připadám si jako chycená do kleští a vůbec nevím, jak to řešit. Bohužel každý experiment je u nás "cítit" měsíce a někdy se o něm dozvím i po půl roce.
Mohla by jste mi poradit? Vím, že nás čeká ještě výměna školky.
Pamatuje na takové případy nějak sociální pomoc? Pohybovala jsem se mezi dobře placenými lidmi a nyní se dostávám do finančních problémů(pokud zůstanu doma) nebo do citových problémů-bojím se, že synovi ublížím (mám na tuto dobu vlastní špatné vzpomínky).
Mockrát děkuji.
Klára
V její náručí
