Agresivita

Vážená paní doktorko, s přítelem jsme spolu začali chodit před 6 lety, bylo nám oběma devatenáct. Tenkrát mu zrovna umřela maminka a s otcem v té době nevycházel nejlíp a tak jsme si pronajali společný byt. Já chodila do školy.
Za pár měsíců jsem otěhotněla, byl to šok, ale rozhodli jsme se, že si děťátko necháme. Všechno jsme zvládli, synovi jsou čtyři roky.
Ale proč vlastně píšu...Už v době kdy jsem byla těhotná na mého přítele občas přišel děsivý stav. najednou na mne pod nějakou absolutně nesmyslnou záminkou začal být strašně zlý. Je mi z toho až zle, když myslím na to čím vším jsem si už v těhle jeho stavech prošla. Propaloval mi nově koupenou záclonu, zničil platební kartu, časem došlo i na rány. Popadá ho to tak čtyřikrát za rok a poslední roky to bylo spíš horší, už jsem chodila i s monoklem. Je mi tohle všechno hrozně líto a i teď mám slzy v očích. On se pak omlouvá, pláče, že nevěděl, co dělá. Slibuje..., no, zavání to psychickým vydíráním.
Je to hrozně inteligentní člověk, báječný otec, miluju jeho smysl pro humor a chová zodpovědně, zařídil nám zázemí...o těch jeho nezvládaných agresích mluvíme, on uzná, že je to strašný a souhlasil s tím, že se poradí s odborníkem, protože já jsem mu řekla, že jestli to ještě jednou udělá odejdu.( I když ho mám opravdu ráda).
Ale teď zas začal tvrdit, že to zvládne sám, od léta se drží to je pravda, ale já se bojím. Prostě nedokážu pochopit, jak se může změnit z toho milého kocourka na pár hodin v běsnící zrůdu. Co mu dává mi takhle ubližovat? Co myslíte?