Re: Smrt dítěte

Milá Lucko, děkuji za Váš dopis. Velmi s Vámi cítím. Vyrovnat se se smrtí svého dítěte je velmi těžké a chce to čas.
Problém o kterém mluvíte je naprosto pochopitelný a dle mého názoru vyplývá z toho, že chodíte s manželem ke stejné psycholožce. To,že k ní chodí i Váš manžel Vám brání mluvit o všem o čem potřebujete, zároveň musíte myslet i na to o čem s ní asi mluvil váš manžel, jak před ní nyní vypadáte apod. Musíte se držet, brát ohledy, vybírat témata,. toto vše je velká brzda v terapii. Připadá mi, že vnímáte psycholožku spíše jako manželova spojence a to vám může velmi ztěžovat vaši pozici a brát důvěru.Nabourává to jednak Váš vztah s psycholožkou a jednak i s Vaším manželem.
Pokud sama cítíte, že by Vám léky mohly pomoci,neváhejte a navštivte psychiatra.Je možné současně užívat léky a docházet na terapii. Kvůli lékům nemusíte terapii přerušit. Zároveň velmi doporučuji o všech těchto pocitech mluvit i s psycholožkou. Řekněte jí, to co mě, že s ní nemůžete mluvit spontánně, o všem co vás napadá. Měla by to vědět a zaujmout postoj. Jedině tak Vám může terapie pomoci. Držím palce!