Otázka
Odpověď
Re: Odpověď: Rok po potratu
7.3.2003 21:28:36 Lenka Šimková
Milá paní Deniso,
myslím, že se snažíte být opravdu hodně statečná…ale i ten nejstatečnější se někdy cítí bezmocně a potřebuje se někdy vyplakat. Zajímalo by mne, co Váš partner, jak on vnímá to, co jste spolu prožili, jak on se vyrovnal s tím, že se Vám zatím nepodařilo dítě donosit (jak jemu se to daří zvládat, že to pro něj není takový problém jako pro Vás)? Jsou chvíle, kdy racionální vysvětlení nepomáhá, všechny ty argumenty a statistiky… co ale Vám pomáhá ve chvílích, kdy se přece jen cítíte lépe? Jaké to jsou chvíle, kdy zapomenete (třeba jen na chviličku) a můžete se třeba zasmát, ponořit do četby atd. – děje se někdy něco takového? Co jste všechno zkoušeli udělat Vy sami, aby Vám bylo lépe? (Odhlédnu nyní od bohužel neúspěšných návštěv u psychologa a psychiatra.) Ve Vašem dopisu mne zaujalo, že zřejmě máte docela dobrou představu o tom, co by Vám mohlo pomoci (pes) a že také ještě máte čas, než si troufnete na další těhotenství. Takže: kolik času máte a co byste v něm měla udělat, abyste byla na těhotenství připravena? Zkuste si představit stupnici od 0 do 10, kde 0 znamená, že připravena nejste vůbec a nemůžete si na těhotenství troufnout a 10 znamená, že připravena jste, negativní zkušenosti a obavy vyplývající z předchozích potratů už jste zpracovala?: Kde jste teď na této stupnici? Nakolik se to, kde se nacházíte, změní, když si pořídíte psa? Co dalšího může vést k tomu, že se posunete o další stupínek k desítce?
Zkuste si nad tím popřemýšlet, třeba Vám to přinese nějakou inspiraci, co dělat. Pokud si mohu dovolit nějak radu, dopřejte si to, o čem si myslíte, že vám to prospěje, prostě udělejte si dobře v rámci možností, které máte k dispozici (ovlivnit můžete jen to, co máte ve vlastních rukách).
Zdraví
Lenka Šimková, www.isz.cz/ratolest
myslím, že se snažíte být opravdu hodně statečná…ale i ten nejstatečnější se někdy cítí bezmocně a potřebuje se někdy vyplakat. Zajímalo by mne, co Váš partner, jak on vnímá to, co jste spolu prožili, jak on se vyrovnal s tím, že se Vám zatím nepodařilo dítě donosit (jak jemu se to daří zvládat, že to pro něj není takový problém jako pro Vás)? Jsou chvíle, kdy racionální vysvětlení nepomáhá, všechny ty argumenty a statistiky… co ale Vám pomáhá ve chvílích, kdy se přece jen cítíte lépe? Jaké to jsou chvíle, kdy zapomenete (třeba jen na chviličku) a můžete se třeba zasmát, ponořit do četby atd. – děje se někdy něco takového? Co jste všechno zkoušeli udělat Vy sami, aby Vám bylo lépe? (Odhlédnu nyní od bohužel neúspěšných návštěv u psychologa a psychiatra.) Ve Vašem dopisu mne zaujalo, že zřejmě máte docela dobrou představu o tom, co by Vám mohlo pomoci (pes) a že také ještě máte čas, než si troufnete na další těhotenství. Takže: kolik času máte a co byste v něm měla udělat, abyste byla na těhotenství připravena? Zkuste si představit stupnici od 0 do 10, kde 0 znamená, že připravena nejste vůbec a nemůžete si na těhotenství troufnout a 10 znamená, že připravena jste, negativní zkušenosti a obavy vyplývající z předchozích potratů už jste zpracovala?: Kde jste teď na této stupnici? Nakolik se to, kde se nacházíte, změní, když si pořídíte psa? Co dalšího může vést k tomu, že se posunete o další stupínek k desítce?
Zkuste si nad tím popřemýšlet, třeba Vám to přinese nějakou inspiraci, co dělat. Pokud si mohu dovolit nějak radu, dopřejte si to, o čem si myslíte, že vám to prospěje, prostě udělejte si dobře v rámci možností, které máte k dispozici (ovlivnit můžete jen to, co máte ve vlastních rukách).
Zdraví
Lenka Šimková, www.isz.cz/ratolest
V její náručí
