Otázka
Odpověď
Re: Dětské povinnosti
2.4.2004 6:43:30 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
na podobné téma už jsem odpovídala hodně dotazů. Když zalistujete diskuzí jistě se ujistíte, že v tom nejste sami.
V každém případě už jste zjistili, co na syna platí při jeho záchvatu vzteku (... je nejlepší si jej nevšímat, nechat ho být...). S tímto řešením já vřele souhlasím. Jde totiž o to, že jakýkoli člověk (tedy nejen Váš syn) není v tuto dobu schopen vnímat, co je mu sdělováno. Nebo to aspoň není schopen vnímat tak, jak by si to okolí přálo.
Také na tyto děti příliš neplatí dlouhodobé sliby, ale ani výhružky, či fyzické tresty. Jediné, co se osvědčuje, je určovat (a to důrazně, ale ne
křikem) vždy jen jeden úkol (např. Teď se jdi převléknout!) a dohlédnout na jeho okamžité splnění. Je to náročné, ale je to jedna z mála cest, která vede k úspěchu. Prostě musíte u syna vytrvat, dokud to nesplní. V žádném případě mu netolerujte žádné výmluvy ani pokusy o odložení (Až za chvíli...).
Myslím si, že problém není v přísnosti, ale důslednosti.
Ještě mám k otázku k motivačnímu systému. Věřím, že to syna bavilo jen chvíli, ale co jste udělali Vy dospělí? Vytrvali jste? Věřte, že děti si z nás dospělých berou příklad, i když se to někdy nezdá. Pokud vytrváte, syn si to velmi rychle uvědomí. Pokud mu budete ustupovat, syn se toho naučí báječně využívat a Vám nezbude než se stále rozčilovat.
Proto Vám přeji hodně důrazu, trpělivosti a vytrvalosti.
Mgr. Jitka Jeklová
na podobné téma už jsem odpovídala hodně dotazů. Když zalistujete diskuzí jistě se ujistíte, že v tom nejste sami.
V každém případě už jste zjistili, co na syna platí při jeho záchvatu vzteku (... je nejlepší si jej nevšímat, nechat ho být...). S tímto řešením já vřele souhlasím. Jde totiž o to, že jakýkoli člověk (tedy nejen Váš syn) není v tuto dobu schopen vnímat, co je mu sdělováno. Nebo to aspoň není schopen vnímat tak, jak by si to okolí přálo.
Také na tyto děti příliš neplatí dlouhodobé sliby, ale ani výhružky, či fyzické tresty. Jediné, co se osvědčuje, je určovat (a to důrazně, ale ne
křikem) vždy jen jeden úkol (např. Teď se jdi převléknout!) a dohlédnout na jeho okamžité splnění. Je to náročné, ale je to jedna z mála cest, která vede k úspěchu. Prostě musíte u syna vytrvat, dokud to nesplní. V žádném případě mu netolerujte žádné výmluvy ani pokusy o odložení (Až za chvíli...).
Myslím si, že problém není v přísnosti, ale důslednosti.
Ještě mám k otázku k motivačnímu systému. Věřím, že to syna bavilo jen chvíli, ale co jste udělali Vy dospělí? Vytrvali jste? Věřte, že děti si z nás dospělých berou příklad, i když se to někdy nezdá. Pokud vytrváte, syn si to velmi rychle uvědomí. Pokud mu budete ustupovat, syn se toho naučí báječně využívat a Vám nezbude než se stále rozčilovat.
Proto Vám přeji hodně důrazu, trpělivosti a vytrvalosti.
Mgr. Jitka Jeklová
V její náručí
