Re: Pláč u táty

Milá Lenko, možná je to opravdu nevysvětlitelné a kdo ví, co všechno se malému honí hlavou. Podle mého názoru je důležité vysledovat, jestli je to opravdu pláč (něco mu je, bojí se, má strach, že mu utečete ...) nebo jestli je to vřískot (zlobí se, že není po jeho a chce vehementně k vám na klín ...). V období kolem sedmého měsíce také děti prožívají první období citového příklonu k jednomu z rodičů a to jsou většinou maminky. Pochopila jsem, že tyto reakce malého začaly dříve.
Z vašeho mailu jsem také pochopila, že manžel je výborný, klidný a mrzí ho, že se malý takto chová. Doporučuji mu, aby si tento svůj pocit nenechal v sobě, může se stát, že i jakousi vnitřní nejistotu nebo obavu tatínka, jak to tentokrát dopadne, může syn pociťovat. Já sama bych v rámci únosnosti navrhovala je nechávat chvilku samotné, aby si hráli, vyhazovali do vzduchu, povídali si o autech, lechtali se ... a já jako máma bych se snažila tam opravdu v tu chvíli nebýt, jít ven, do obchodu, 20 minut na kolo ...
Pokud by to bylo tak, že malý opravdu pláče, že má strach, tak bych si nějakým způsobem plánovala to, že si všichni tři lehneme na zem a budeme si hrát ... Včleňovala bych hodně tatínka do těchto her, ale zůstala bych v nich i já a pokud teď malému vadí, že ho má tatínek na rukou, snažila bych se spolu s manželem vymýšlet hry, kdy malého ani jeden nedržíme, ale jsme "při tom". .
Toto období by mělo určitě malého přejít, nedovedu ale říct kdy.
Držím palce Ilona Špaňhelová