Otázka
Odpověď
Výchova společně s prarodiči
30.8.2007 16:22:32 Alena, syn 27 měsíců
Dobrý den paní doktorko,
mám syna 27 měsíců. Bydlíme v rodinném domku s mými rodiči a sestrou, sice s oddělenými domácnostmi, ale především matka a sestra jsou s malým téměř denně. Problém je v tom, že pokud jsou s Filípkem ony a já nebo někdy i manžel se k nim jenom přiblížíme, tak hned malý začne říkat, ať jdeme pryč. V takových chvílích chce radši, aby mu ponožky oblíkl děda, aby s ním na nočník šla babička atd. Jsem z toho dost nešťastná a hrozně mě to mrzí. Snažím se mu maximálně věnovat, hrajeme si spolu, chodíme na pískoviště, na procházky atd., ale přece jen musím i uvařit a uklidit, a v takových chvílích si ho nemůžu všímat stoprocentně, i když mi třeba rád pomáhá uklízet nádobí a pokud to jde, baví ho to a má zájem, tak se ho snažím zapojit i do jiných prací, třeba dává prádlo do pračky atd. Mám ale pocit, že je už odmalička zvyklý na neustálou pozornost, tím, že se mu neustále věnoval někdo z naší rodiny. Je taky dost zlobivý, nikdy nechce udělat nic, co se od něho vyžaduje, když se má převléct, jít na nočník nebo i když někam odcházíme, tak to nikdy nechce udělat. A to se ho snažíme různě motivovat a všechno dělat bez nátlaku. Chtěla bych se Vás zeptat, jestli může tenhle model, že je s Filípkem přes den více lidí a pořád se mu někdo věnuje, ovlivnit nějak negativně jeho vývoj? Nebude rozmazlený nebo nesamostatný a může to mít podle Vás vliv na jeho zlobivost? Jinak je má všechny moc rád, a podle mého názoru ho prarodiče ani teta nijak extrémně nerozmazlují, i když babička je občas přehnaně úzkostlivá, třeba mu pořád říká, aby chodil pomalu, že jinak spadne. Mohla byste mi, moc prosím, napsat Váš názor na celou věc? Zdá se mi, že kdybychom bydleli sami, tak by to s ním bylo jednodušší. Moc Vás prosím o odpověď a předem za ni děkuji.
mám syna 27 měsíců. Bydlíme v rodinném domku s mými rodiči a sestrou, sice s oddělenými domácnostmi, ale především matka a sestra jsou s malým téměř denně. Problém je v tom, že pokud jsou s Filípkem ony a já nebo někdy i manžel se k nim jenom přiblížíme, tak hned malý začne říkat, ať jdeme pryč. V takových chvílích chce radši, aby mu ponožky oblíkl děda, aby s ním na nočník šla babička atd. Jsem z toho dost nešťastná a hrozně mě to mrzí. Snažím se mu maximálně věnovat, hrajeme si spolu, chodíme na pískoviště, na procházky atd., ale přece jen musím i uvařit a uklidit, a v takových chvílích si ho nemůžu všímat stoprocentně, i když mi třeba rád pomáhá uklízet nádobí a pokud to jde, baví ho to a má zájem, tak se ho snažím zapojit i do jiných prací, třeba dává prádlo do pračky atd. Mám ale pocit, že je už odmalička zvyklý na neustálou pozornost, tím, že se mu neustále věnoval někdo z naší rodiny. Je taky dost zlobivý, nikdy nechce udělat nic, co se od něho vyžaduje, když se má převléct, jít na nočník nebo i když někam odcházíme, tak to nikdy nechce udělat. A to se ho snažíme různě motivovat a všechno dělat bez nátlaku. Chtěla bych se Vás zeptat, jestli může tenhle model, že je s Filípkem přes den více lidí a pořád se mu někdo věnuje, ovlivnit nějak negativně jeho vývoj? Nebude rozmazlený nebo nesamostatný a může to mít podle Vás vliv na jeho zlobivost? Jinak je má všechny moc rád, a podle mého názoru ho prarodiče ani teta nijak extrémně nerozmazlují, i když babička je občas přehnaně úzkostlivá, třeba mu pořád říká, aby chodil pomalu, že jinak spadne. Mohla byste mi, moc prosím, napsat Váš názor na celou věc? Zdá se mi, že kdybychom bydleli sami, tak by to s ním bylo jednodušší. Moc Vás prosím o odpověď a předem za ni děkuji.
V její náručí
