Re: Výchova společně s prarodiči

Milá maminko,

teoreticky by to bylo snadnější, kdybyste bydleli sami s manželem a synem.
Pro syna je to také dar, že může poznávat dovednosti prarodičů, jejich lásku ... Z mého pohledu je ale naprosto nutné, abyste si s manželem stanovili své důležité výchovné postupy a v nich vytrvali. Tyto výchovné postupy musí být představeny i ostatním, se kterými žijete a oni by je měli dodržovat.
Největší odpovědnost a "poslední slovo" ve výchově syna máte vy s manželem.
To je pravidlo, vy jste za jeho výchovu odpovědní.
To, že prarodiče synovi obují boty, ponožky ... by mi nevadilo, ale vadilo by mi, že syn říká, abyste šla pryč. V tu chvíli bych synovi řekla, že pryč nepůjdete, protože tam chcete být s ním, jste s ním ráda. Také prarodič by měl synovi říct, že se mu nelíbí, že vám toto říká, on je také rád, že jste tam s nimi. Víc už nedoporučuji nic říkat, ale to, co jste řekli, mu opakujte i příště.
Doporučuji také, abyste si udělali "rodinnou poradu" poté, co budete mluvit o vašich výchovných pravidlech s manželem a řekli, co prosíte i prarodiče a sestru, aby ve výchově vašeho syna dodržovali. Syn by měl dostávat i z jejich strany jasnou zpětnou vazbu, že vy jste ti hlavní, kdo o něm rozhodují. Např. pokud bude chtít jít s tetou ven, má se on nebo teta zeptat vás, jestli s tím souhlasíte ...
Pozornost pro syna je dobrá, zkuste ale, aby se i on zajímal o vás a babičku ... Pošlete ho s koláčem k babičce, aby jí udělal radost, pokud něco syn chce, učte ho ať chvíli počká ...

Pěkné dny Ilona Špaňhelová