Buclatá 9letá dcera, která jí ráda sladké i tajně

Dobrý den, mám dceru, 9 let měří 141 a váží 40,5 kg. Již při kojení se přejídala, potom zvracela a dětská lékařka mi řekla, že jí tedy musím snížit čas kojení, musela jsem čas měřit na vteřiny, pak nezvracela. Již při kojení byla spíše buclatější. (Kojila jsem dceru dva roky) Kolem jednoho roku věku jí tchýně, která s námi bydlela v domě začala podstrkovat sladké, dcera byla těsně kolem obezity, lékařka doporučila vyloučit vše sladké a hodně pohybu.
Tchýně, která dceru hlídala každy den, jí tedy dávala sladké tajně a protože jsem zakázala kočárek, nosila ji na zádech... Vůbec jsem nechápala, proč je dcera stále buclatá, když jí nic sladkého nedávám.
Až nám manželův syn, který k nám jezdil na víkendy, situaci objasnil: po dotazu jestli po návštěvě u babičky v bytě něco dcera jedla a tchýně řekla, že vůbec nic, se po jejím odchodu divil, proč lže, když jí přece dala čokoládu.
Kromě toho dceru tchýně učila také lhát mi ohledně jídla až do jejích cca 3 let, pak jsme se odstěhovali, ale tento zvyk dodržovala i později při svých návštěvách.

Dcera dnes ví, že jí sladké nechci dávat a proč a doma se zdá, že je vše v pořádku. Cca jednou týdně mají děti k snídani sladké, Příležitostně při oslavách je také povoluji. Jakmile ale jde k babičce, tentokrát mé matce, se kterou bydlíme v jednom domě teď, (s tchýní už nebydlíme), pokaždé u ní vyžaduje a hledá sladké. Babička samozřejmě většinou neodolá. Obávám se, že ve škole dostává sladké ke svačině od svých spolužáků, protože mi chléb, který dostává ode mě, nosí obvykle zpět domů. Odmítá jíst normální jídla, pokud nejsou sladká, její jídelníček se skládá pouze z "kovářského chleba a topinek z něj, špenátu, bramboráků, vajíčka natvrdo a jedla by bílé pečivo, pokud bych jí ho povolila, stejně tak pizzu, nejlépe bez nastlaného vršku. Kuřecí řízek sní není však zrovna nadšená. Případně ovoce. Na vše by si dávala kečup. Nepovoluji jí ho, nebo výjimečně. Mléko, dávám jí polotučné, pije skoro 1 litr denně, přestože jí přesvědčuji, že by měla pít půl litru, tzn. dvě větší sklenice. Pokud není jídlo jedno z výše jmenovaných, odmítá jíst úplně, s tím, že nemá hlad.

Dceři porce odměřuji, tak aby neměla hlad, ale tak, aby se nepřejídala a domnívám se, že nejí běžné jídlo a ani sladké tolik, co jiné hubené děti.
Byli jsme i u dětského dietologa před cca 4 lety, ten nám doporučil zavést sladký den jednou za týden, a celý týden nic. Dcera však během týdne žebrala u babičky a při návštěvách. A v sobotu, "Sladký den" se sladkého tak přejídala, že byla ještě tlustší než před zavedením sladkých dnů, takže jsme "Sladký den" po půl roce raději zrušili.

Dceru učím, že jíst musí, aby neumřela, že jídlo je nutné ve správné míře, ale není nutné jíst sladké, protože naše rodina má dobré spalování. Sama jím sladké pouze k snídani, a to jogurt s marmeládou a ovesnými vločkami a moje stravovací návyky nejsou asi také nejlepší, k obědu jím obvykle zelený salát např s tuňákem nebo pečenou rybu a k večeři také čerstvou zeleninu, většinou rajčatový salát se sýrem, ke svačinám celozrnný chléb s máslem či paštikou. V jídle jsem velmi konzervativní a svůj jídelníček příliš neměním. Polévky jím ráda, ale děti je odmítají.

Děti, potažmo dcera nejí nic z toho co jím já. Mám obavy, aby až bude dospělá, nezačala jíst do tloušťky, protože si začne dopřávat vše, co doma nedávám, tak, jak se to děje vždy za mými zády. Ale opravdu nevím, co a jak jinak dělat, aby dcera nebyla již teď tlustá, případně aby se mi jí podařilo pomoci snížit váhu. Tělocvik má od letoška zakázaný, kvůli recidivujícím fragmentujícím patním výběžkům. Chůze pouze do cca půl hodiny.
Dceru také učím, aby mi říkala vše, co jí, byť bych jí to sama nedala. Nejsem si však jistá výsledkem, protože tchýně jí naučila tak bravurně lhát, že dnes i při jiných příležitostech si nejsem jistá s tím, co je pravda. To už ja ale asi spíše problém pro psychologa.

Myslím, že sama k závislosti na sladkém mám sklon, ale mám vůli a svá pravidla si dodržuji. Chápu však, ža je pro dceru asi těžké, dodržovat má pravidla, která pocházejí ode mě.
Zajímalo by mě, co dělám špatně anbo jak mohu naučit dceru mít své tělo ráda a zároveň s ním umět pracovat tak, aby nebyla v budoucnosti obézní a odnaučit ji závislosti na sladkém. I dcera sama by byla ráda štíhlejší, ale samozřejmě ve spojení s jídlem se toto přání neobjevuje.