Syn se bojí - v noci i kolektivu

Dobrý večer, četla jsem několik vašich rad z archivu, ale nenašla jsem odpověď pro mě... Starší syn se občas bál, ale poslední dobou (cca 3 měsíce) se situace zhoršila. Občas se stane, že se v noci probudí, že se mu něco zdá. Někdy neví ani co, ale celý se třese. Posledně se mu zdálo o bacilu (absolvovali jsme několik vyšetření u lékařů). I po tom, co se probudil, se celý třásl, vzala jsem ho k sobě do postele (opravdu to byla velká výjimka, nemáme to ve zvyku, i když se v noci budí, chodím já za ním, občas tam i usnu, ale pak se zase stěhuji zpátky), ale stále se jen třásl a už neusnul. Když jsme se chystali do školky, chodil za mnou po bytě a držel se mě za tričko a jakmile zůstal na chviličku v místnosti sám (bylo všude rozsvíceno), tak s křikem hned utíkal za mnou. Shodou okolností plakal ten den před spaním ve školce. Později jsem zjistila, že četli prý nějakou strašidelnou pohádku. Mluvila jsem o tom druhý den s učitelkou a prý četli o nějakém Bonbónkově a že děti se tam přeměňovaly na bonbónky. Učitelka to vzala suprově, hned říkala, že je to ani nenapadlo, ale že budou s dětma takové věci probírat a vysvětlovat. Každý večer se snažím se synem si vyprávět, jaký jsme měli den. Většinou z něj ale dostanu jen klasické popsání jeho většinou pravidelného režimu. Moc nechce mluvit o "zážitcích". Za posledních 14dní jsme byli několikrát u lékařů, to je na něm také podepsané, začíná se bát i jich a sám se trápí tím, že má problém, a zatím mu lékaři nepomohli. Vysvětlovala jsem mu, že jsou různé možnosti a že musíme vše vyzkoušet a že to určitě zvládneme, ale vidím, že to má fakt v hlavě.
Od malička se straní kolektivu. Chodili jsme plavat, cvičit i mezi známé děti. Nikdy nespolupracoval s dětmi, někdy cvičil jen tak se mnou, jindy se jen díval. Když začal od 3 let chodit na pokračovací plavání pro větší děti, nenutila jsem ho komunikovat s dětma, ale snažila jsem se přesvědčit, aby poslouchal plavčice a dělal, co mu řekly. Po roce jsme to vzdali, protože hodiny byly stále o tom, že jsme ho přemlouvaly, aby dělal to co má. Přestože nám pak vždycky ukázal, že všechny úkoly zvládne. První rok školky jsme zvládli díky skvělé paní učitelce a další 2 roky si našel 3 kamarády (jeden je soused, takže ho zná od narození a další dva získal díky němu). Letos jsme začali chodit na bruslení a opakuje se probém z plavání. Odmítá se přidat mezi ostatní a poslouchat, co trenér chce. Podotýkám, že na plavání i na bruslení jsme vždy s ním (ve vodě i na ledě). Tvrdí, že se na bruslení těší. Snažím se, aby toho trenéra poslouchal. Snažím se i jemně dotlačit k tomu, aby splnil, co dělat má. Například se snažím aby splnil úkol, když už mají ostatní splněno a není na něj upřen zrak ostatních, nebo jezdit kousek od ostatních, ale aby taky jel apod. Zajímá mě, zda mám trvat na splnění úkolů od trenéra, více se zapojit s dětmi nebo ho mám nechat jezdit jen tak u okraje a ignorovat ostatní? Trenér párkrát zkusil na něj promluvit, ale Dan se ještě víc "zabejčí" nebo se rozbrečí, tak ho trenér nechává být. Je také pravda, že se tam trenéři střídají.
Vím, že toho je strašně moc, ale budu ráda za každou radu. Mám pocit, že bych potřebovala poradit od někoho jak na něj, ale nevím za kým jít. Moc díky.