Otázka
Odpověď
Touha po miminku a strach z dalšího těhotenství
18.3.2002 16:13:03 Jana, 25 let, bezdětná
Vážená paní doktorko.
Obracím se na Vás touto cestou s žádostí o radu. V minulém roce jsem přišla dvakrát o miminko. Poprvé v únoru ve 12. týdnu, nečekala jsem, že se mi něco takového může stát, nikdy jsem žádné problémy neměla, byl to hrozný šok. Dlouho mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala, měla jsem strach usínat, bolelo mě na dušičce při každém pohledu na kočárek, nejhůř mi bylo když se švagrové narodilo miminko (otěhotněly jsme téměř zároveň). Po domluvě s mým gynekologem jsme se o mimi pokusili v létě znovu a podařilo se. To byly už slzy štěstí :-) Ale to netrvalo dlouho. Brzy jsem začala krvácet, následovala hospitalizace v nemocnici, klid, injekce. Začala jsem cítit první pohyby, pak ale praskla voda a já několik dnů čekala, co bude... a pak jsem v 19. týdnu v hrozných bolestech tělesných a ještě větších duševních porodila chlapečka, který mě celou dobu stahů kopal do bříška a já věděla, že nemá šanci.... Příčina potratu neznámá.
Momentálně jsem tři měsíce "poté". Můžu o všem mluvit, i když s knedlíkem v krku. Někdy mi ale "rupne" a já se složím, brečím, svíjím se, koukám "doblba", nevím o sobě. To trvá tak půl hodinky, pak jsem zase ok. Vím, že kdybych neměla úžasnou podporu svého manžela, tak jsem na tom asi hodně špatně.
Lékaři mi doporučují další těhotenství cca v srpnu/září. Chodím na spec. cvičení, budu brát vitamíny, tělo bude asi připraveno, ale co dušička? Mám hrozný, hrozný strach, že se to stane znovu. Mám strach, že svým strachem všechno pokazím.... poradíte mi, jak z toho ven??
Moc děkuji, Janina
Obracím se na Vás touto cestou s žádostí o radu. V minulém roce jsem přišla dvakrát o miminko. Poprvé v únoru ve 12. týdnu, nečekala jsem, že se mi něco takového může stát, nikdy jsem žádné problémy neměla, byl to hrozný šok. Dlouho mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala, měla jsem strach usínat, bolelo mě na dušičce při každém pohledu na kočárek, nejhůř mi bylo když se švagrové narodilo miminko (otěhotněly jsme téměř zároveň). Po domluvě s mým gynekologem jsme se o mimi pokusili v létě znovu a podařilo se. To byly už slzy štěstí :-) Ale to netrvalo dlouho. Brzy jsem začala krvácet, následovala hospitalizace v nemocnici, klid, injekce. Začala jsem cítit první pohyby, pak ale praskla voda a já několik dnů čekala, co bude... a pak jsem v 19. týdnu v hrozných bolestech tělesných a ještě větších duševních porodila chlapečka, který mě celou dobu stahů kopal do bříška a já věděla, že nemá šanci.... Příčina potratu neznámá.
Momentálně jsem tři měsíce "poté". Můžu o všem mluvit, i když s knedlíkem v krku. Někdy mi ale "rupne" a já se složím, brečím, svíjím se, koukám "doblba", nevím o sobě. To trvá tak půl hodinky, pak jsem zase ok. Vím, že kdybych neměla úžasnou podporu svého manžela, tak jsem na tom asi hodně špatně.
Lékaři mi doporučují další těhotenství cca v srpnu/září. Chodím na spec. cvičení, budu brát vitamíny, tělo bude asi připraveno, ale co dušička? Mám hrozný, hrozný strach, že se to stane znovu. Mám strach, že svým strachem všechno pokazím.... poradíte mi, jak z toho ven??
Moc děkuji, Janina
V její náručí
