Otázka
Odpověď
Alkohol v rodině
20.3.2002 17:35:46 Milla, dcera 9 let
Milá paní doktorko,
mám velký problém se svým manželstvím. Jsem vdaná 10 let, máme krásné dítě, máme kde bydlet a ani v práci nejsou problémy(tedy u mne ne). Pravdou je, že můj muž pije a to dost. Dle mého názoru je chození do hospody 4-5x týdně a popíjení piva ( zvládne tak 7-8 piv)už rozjetý alkoholismus. Tohle dělá již alespoň dva roky. Dny , kdy není v hodpodě, je v práci, kde pít nesmí, ale já si nejsem jistá, jestli ani tam si něco nedá. Loni v lednu jsem s ním na toto téma měla dost závažný rozhovor, kdy jsem mu řekla, že mne to opravdu ničí a že to má vliv na celou rodinu, protože opravdu nedělá nic jiného než, že chodí do práce nebo do hospody. Pravdou je, že k dceři se chová velmi hezky a že nikdy se neopíjí tak, aby ho přímo viděla, ale pravdou taky je , že před dvěma lety se tak opil, že když si dcera způsobila vážné zranění, které ve svém alkoholovém rauši hodnotil jako nepodstatné , nepostaral se o převoz k lékaři, což mělo za následek, že se musela podrobit nesmírně bolestivému lékařskému zákroku. Podotýkám, že jsem o tomto nevěděla, protože jsem byla v práci a oni spolu na dovolené.Od té doby si před dcerou dává na tohle pozor, ale večer když ona spí, se nijak nekrotí a domů chodí v tak podnapilém stavu, že nemůže mluvit a ani se trefit do dveří. Na moje námitky vůči jeho chování mi řekne, že přeháním, že on nemá problém, problém mám já a ať nedělám "vlny", protože on alkoholik není. Žádné problémy neřešíme, protože bysme je museli řešit v hospodě a o pěkném sexu si můžu nechat jenom zdát. Vliv právě na tuhle sféru je nejzřetelnější, protože mne opustila jakékoliv chuť s ním něco mít. S mužem , který je prosáklý pivem jak houba a i po vykoupání smrdí jak putyka to prostě nejde. Navíc má i velké potíže s tím, aby vůbec dosáhl vyvrcholení, což pro mne znamená dvouhodinovou atletiku bez jakýchkoliv něžností v kteroukoliv noční dobu, kdy si zrovna vzpomene. A tohle téma je mezi námi už vůbec tabu.
Když jsem ho tehdy před rokem upozornila na to, že už to vážně přehání a chtěla jsem od něj slyšet k té věci nějakou odpověď, tak se mi dostalo shora uvedeného odmítnutí. Letos v lednu jsem s ním o tom mluvila znovu a doufala jsem , že třeba pochopí, ale reakcí byl jen zvýšený přísun piva a ještě častější a delší vysedávání "doma" (v putyce). Chtěla jsem vědět proč to dělá, co je tak zajímavého na té hospodě,ale on tam prý chodí jen pokecat s chlapama. POdotýkám, že nejsem taková naivka, abych si myslela, že si manžel se mnou musí doma povídat, ale lakonická slova : "Ahoj! Skočím si na jedno!" mi fakt nepřipadají jako dostatečná. Jsem hodně klidná a snesu dost, ale tahle situace mne zmáhá. Jinak musím ještě říct, že mnažel je ve velmi dobré sportovní kondici, denně běhá a jezdí na kole a taky se umí bezva postarat o dcerku ( krom toho incidentu), není hloupý a má práci, ve které i vydělá nějaké peníze. Ale ve mně pořád víc sílí přesvědčení, že z toho chci ven. Že to nebude dlouho trvat a z něj bude alkoholická troska, na kterou nemám potřebu ani já, ani dcera, se dívat. Jen bych prostě pro své dobré svědomí chtěla vědět, co ho k tomu žene. Odpovědnost? Soužití v rodině? Nebo je to dědičné?
Či snad to, že já mám VŠ a on ne? (studovali jsme stejnou školu, ale on toho pro své jiné, mnohem zajímavější:-((( zájmy nechal) Dá se to nějak napravit? Jak k nemu mám přistupovat, když zjevně nechce.A má to vůbec cenu? Je mi 33 let a nechci se dostat do kolotoče nových a nových pokusů, ze kterého bych taky mohla vypadnout jako stará a zdeptaná alkoholička a nebo aby se dcera jednou obrátila proti mně s tím, že jsem to měla udělat dávno.Existuje vůbec nějaká cesta, kterou jít a kam se o pomoc obrátit? Nikoho ze svého okolí s tímto problémem neznám. Chci se opravdu pokusit o poslední možnost o nápravu, než to třeba vzdám.
Děkuji za odpověď.
mám velký problém se svým manželstvím. Jsem vdaná 10 let, máme krásné dítě, máme kde bydlet a ani v práci nejsou problémy(tedy u mne ne). Pravdou je, že můj muž pije a to dost. Dle mého názoru je chození do hospody 4-5x týdně a popíjení piva ( zvládne tak 7-8 piv)už rozjetý alkoholismus. Tohle dělá již alespoň dva roky. Dny , kdy není v hodpodě, je v práci, kde pít nesmí, ale já si nejsem jistá, jestli ani tam si něco nedá. Loni v lednu jsem s ním na toto téma měla dost závažný rozhovor, kdy jsem mu řekla, že mne to opravdu ničí a že to má vliv na celou rodinu, protože opravdu nedělá nic jiného než, že chodí do práce nebo do hospody. Pravdou je, že k dceři se chová velmi hezky a že nikdy se neopíjí tak, aby ho přímo viděla, ale pravdou taky je , že před dvěma lety se tak opil, že když si dcera způsobila vážné zranění, které ve svém alkoholovém rauši hodnotil jako nepodstatné , nepostaral se o převoz k lékaři, což mělo za následek, že se musela podrobit nesmírně bolestivému lékařskému zákroku. Podotýkám, že jsem o tomto nevěděla, protože jsem byla v práci a oni spolu na dovolené.Od té doby si před dcerou dává na tohle pozor, ale večer když ona spí, se nijak nekrotí a domů chodí v tak podnapilém stavu, že nemůže mluvit a ani se trefit do dveří. Na moje námitky vůči jeho chování mi řekne, že přeháním, že on nemá problém, problém mám já a ať nedělám "vlny", protože on alkoholik není. Žádné problémy neřešíme, protože bysme je museli řešit v hospodě a o pěkném sexu si můžu nechat jenom zdát. Vliv právě na tuhle sféru je nejzřetelnější, protože mne opustila jakékoliv chuť s ním něco mít. S mužem , který je prosáklý pivem jak houba a i po vykoupání smrdí jak putyka to prostě nejde. Navíc má i velké potíže s tím, aby vůbec dosáhl vyvrcholení, což pro mne znamená dvouhodinovou atletiku bez jakýchkoliv něžností v kteroukoliv noční dobu, kdy si zrovna vzpomene. A tohle téma je mezi námi už vůbec tabu.
Když jsem ho tehdy před rokem upozornila na to, že už to vážně přehání a chtěla jsem od něj slyšet k té věci nějakou odpověď, tak se mi dostalo shora uvedeného odmítnutí. Letos v lednu jsem s ním o tom mluvila znovu a doufala jsem , že třeba pochopí, ale reakcí byl jen zvýšený přísun piva a ještě častější a delší vysedávání "doma" (v putyce). Chtěla jsem vědět proč to dělá, co je tak zajímavého na té hospodě,ale on tam prý chodí jen pokecat s chlapama. POdotýkám, že nejsem taková naivka, abych si myslela, že si manžel se mnou musí doma povídat, ale lakonická slova : "Ahoj! Skočím si na jedno!" mi fakt nepřipadají jako dostatečná. Jsem hodně klidná a snesu dost, ale tahle situace mne zmáhá. Jinak musím ještě říct, že mnažel je ve velmi dobré sportovní kondici, denně běhá a jezdí na kole a taky se umí bezva postarat o dcerku ( krom toho incidentu), není hloupý a má práci, ve které i vydělá nějaké peníze. Ale ve mně pořád víc sílí přesvědčení, že z toho chci ven. Že to nebude dlouho trvat a z něj bude alkoholická troska, na kterou nemám potřebu ani já, ani dcera, se dívat. Jen bych prostě pro své dobré svědomí chtěla vědět, co ho k tomu žene. Odpovědnost? Soužití v rodině? Nebo je to dědičné?
Či snad to, že já mám VŠ a on ne? (studovali jsme stejnou školu, ale on toho pro své jiné, mnohem zajímavější:-((( zájmy nechal) Dá se to nějak napravit? Jak k nemu mám přistupovat, když zjevně nechce.A má to vůbec cenu? Je mi 33 let a nechci se dostat do kolotoče nových a nových pokusů, ze kterého bych taky mohla vypadnout jako stará a zdeptaná alkoholička a nebo aby se dcera jednou obrátila proti mně s tím, že jsem to měla udělat dávno.Existuje vůbec nějaká cesta, kterou jít a kam se o pomoc obrátit? Nikoho ze svého okolí s tímto problémem neznám. Chci se opravdu pokusit o poslední možnost o nápravu, než to třeba vzdám.
Děkuji za odpověď.
V její náručí
