Také po dlouhé době....

Ahojky, u nás se stále něco děje, já snad budu muset vydat román. Ve zkratce, největší problémy jsou s Vítkem, a to zdravotní. Dle všeho má sluchovou vadu. A dle výsledků z Pardubic má těžkou sluchovou vadu, slyšel při uspávacím vyšetření jen 100-110 Db. Takže podle toho by to vypadalo, že má zbytky sluchu. Já chci věřit, že vyšetření v Motole bude milosrdnější.... Něco mluví, nemůže být úplně hluchý a já na něj neječím. Dělá mi to starosti. Teď to budou doktoři házet jeden na druhého, padají slova o tom, že se to zjistilo pozdě. Ano, bylo by to asi dřív, kdyby Vítek neměl takový náročný start do života. Ale rozhodně nechci na nikoho nic házet a nechci aby to někdo vyčítal mě. Ano, byla jsem s ním nejvíc času, ano, ale riziková poradna nic, pediatr nic, MŠ nic, logopedka nic.... Vítek musí být moc šikovný, protože se snaží mluvit, že by všechno odezíral, to vylučuji. Už se na mě valej takové věci, jako MŠ pro sluchově postižené děti v Hradci Králové, nedovedu si představit, že bych ho tam dennně dovážela....Po bitvě je teď každý generál, ale pokud nikdo nic neřekl předtím, tak ať nyní mlčí. Přece nikdo z Vítkova okolí nechtěl zapříčinit, aby se na problém přišlo tak pozdě a já nejméně.... navíc ho špatně při premetikaci napíchli, takže teď máme předepsané rehabilitace, lítám, jak hadr na holi a jsem vyčerpaná, protože táta se na tom asi z hlediska časového podílet nechce.... Ale já to prostě vítkovi musím zabezpečit... Je mi všeho moc líto. Myslela jsem, že zrovna on si vybral vše nejhorší na začátku a těch problémů kolem mne a něj je vagon. Už jsem z toho unavená, vyčerpaná, smutná....