Re: Bez-plenková komunikační metoda

Ahojky,
já jsem začala látkovat,když našemu staršímu byl rok.
Bylo to v létě, malej už začal chodit a počuranou plinku - tedy plenkové kalhotky - si po použití rozepnul a odložil a běhal nadále jen v tričku. Později se naučil chodit čurat ven a doma jsme měli po ruce hadr a vodu, pokud to nestihl. Na ven a na noc jsem mu stále dávala plenku, v létě bez vrchních kalhotek, takže jsem hned věděla, kdy je mokrá a mohla ji vyměnit.V zimě pak jsme se vrátili k plínkám a vrchním kalhotkám, aby se v případném mokrém oblečení nenastydl. Další léto už byl bez plenek,to i v noci, s velkou zásobou dětských kalhotek nejmenší velikosti.
Naše malá se narodila na jaře, kdy ještě tolik teplo nebylo, takže čč s velkou spotřebou a vrchní kahotky a na noc eko-jednorázovku.Plenky jsem se snažila měnit pokažké, když byly mokré, tzn. neustále, když malá byla vzhůru.Také jsem se snažila nechat zadeček mezi přebalováním dýchat.
Teď už je teplo, malou nechávám jen tak v kočárku nebo postýlce na přebalovací podložce a látkové plence a to samé, když jí mám na klíně. Plenky se tak či tak perou, takhle vím, že není v mokru a kůže dýchá. Když plínku, tak skládací se zavazovačkou nebo plenkové kalhotky s nepropustnou vrstvou veprostřed a bavlnou vespodu a zvrchu. Takhle hned vím, kdy je plínka mokrá a můžu ji vyměnit.
Tedy, pokud je to možné, mimčo by nemělo zůstávat v mokru a pokakané/počůrané plínce, nehledě na to, jestli je to látkovka nebo jednorázovka.
Pokud to jde bez plínky, tak je to podle mě pro mimčo nejlepší. Vzpomínám si na výlet u moře, kdy jsem mimčo rozbalila a bylo mu bez plínky určitě dobře, bylo to tak přirozené. Něco jiného je však třeba u známých s novým kobercem či sedačkou, v supermarketu nebo v zimě na sněhu
Tak nějak se tím nejspíš vyvinuly plínky....