Depky na RD

Mám poslední dobou pocit, že mám asi depky.. máme nááádhernou, zdravou, velice chtěnou holčičku, přes dva roky, ale nějak to poslední dobou nedávám. Byla jsem vždy celkem aktivní maminka, dříve plavání miminek, jedno dvě RC, chození ven co nejvíce, doma si dcerka sama nevyhraje, tak jsem u ní. Ale poslední dobou už mi asi hrabe. Mám úžasné tchánovce, kteří si berou malou na jeden den v týdnu k sobě, nebo na pár hodin. Přítel moc ven s malou nechodí, na poslední procházce by před měsícem a půl. Uspávám malou večer z 95% jen já. Přítel sice nakrmí ale jakmile mu to nejde, volá mě. Když už fakt cítím, že to nedávám, dám mu malou, a jdu se zašít vedle do pokoje, ale po cca deseti minutách přichází malá, že ji chybím, nebo přítel něco z pokoje potřebuje... nemám klid. Mám klid, když si tchánovci berou malou, ale to je zas obyčejně přítel doma, a už jsem někdy zlá, ať jde ven, on chodí jen, když je malá doma, ale jakmile je u tchánovců, tak je doma, a já bych tak ráda byla doma sama. Minule jsem to už nevydržela, a začalaa křičet, ať jde pryč aspoň na pár hodin budu mít úplně úplně klid, ticho, s nikým nemluvit. Padají na mě depky, tento týden jsem odvolala všechny aktivity, už toho bylo moc, jen se pohybujeme po okolí, ale i tak to moc nepomáhá. Moc bych si přála volno tři čtyři dny, sama, jenže to nejde. Mám depky, nejsem schopna už ani normálně se modně oblect, nebo se nějak pěkně učesat, o mytí nádobí nemluvě, stejně ho udělám já, stejně čeká na mě, stejně nákupy dělám převážně já, chápu, přítel je v práci, tak mám čas. Všechno čeká na mě. Prostě cvoknu. Nemám už o nic zájem. Dnes jsem mluvila s mluvila o tom s mou (bezdětnou) nejlepší kámoškou, no řekla mi, že se rouhám, mám nádherné dítě, když jsem ho chtěla, mám se o něho starat. Ale tak to přeci není. Já se ráda o malou starám, zbožňuji ji, ale už potřebuju vypnout. Ne den, deset hodin, ale tak tři dny. Přítel slibuje, že mě vezme někam ven, už jsme dlouho nebyli, ale vždycky nějak z toho sejde - počasí, tchánovcům se změní program, nebo cokoliv. A ani se mi už ani nechce. Kámošky mám, ale zas jenom s dětmi, hovory se točí jen okolo dětí. Malá poslední dobou má vztekavou, takže ještě tak. Jak z toho pocitu ven? Jsem cvok??