Hranice povolené selekce

Reagovala jsem původně na Petru Neomi. Ale zajímá mě to i jako samostatné téma. Byla jsem obviněna z buranství a označena za stoku, s čímž se klidně srovnám, protože jsem se neuměla vcítit do matky, která podle mě už překročila lidsky pochopitelnou a přijatelnou hranici.

Byť jsme byla obviněna, že "kupu do toho, kdo už leží", stále trvám na názoru, že v této situaci byla matka stranou silnější. Slabší stranou byl plod.

Stále také trvám na tom, že toto byl ukázkový příklad případu, který posouvá hranice tolerance vůči potratům v pokročilých fázích těhotenství do oblasti eticky již velmi sporné. Navíc přispívá k atmosféře, jež dává právo rozhodovat a určovat parametry kvalitního života zdravým, silným, (mladým), lidem bez handicapu.


Třeba ten chlapeček, o němž se diskutovalo v diskusi, jenž prosákla i sem, měl VVV - tedy mohl být legálně potracen ještě v 23 tt. V jeho případě, pokud jsem správně pochopila, co jsme načetla na netu, by s velkou pravděpodobností po nezbytných operacích v dospělosti žil jako muž neplodný a impotentní. Asi přibližně jako když podstoupí změnu pohlaví transsexuál. Dost mě zaujalo, že se kvalita života definuje tím, co člověk nemůže, nikoliv tím co může. Jistě, sex je důležitý, ale není to jediná náplň života.
V okamžiku, kdy začneme měřit kvalitu života tím, co NEmůžeme, nikoliv tím, co můžeme a máte to rádi, tak je na mašli každej třetí. Někdo spoustu věcí nemůže kvůli zdraví, někdo nemůže si dopřát spoustu věcí a zážitků kvůli prachům, někdo kvůli tomu, že mu veškerý čas zabírá péče o malé děti. Svět je plný možností a většina z nás může využít jen zlomek z nich. tady na ropdině je to taky vidět často - spousta frustrovaných ženských, co žijí tím, co NEmůžou zrovna.

Tenhle chlapec byl tedy definován tím, co by nemohl. Že by třeba mohl hrát na klavír, tancovat, číst nebo psát dobré knížky, nebo založit hudební kapelu, projet stopem Norsko nebo hledat někde v jámě pozůstatky Velkomoravské říše, nebo třeba založit sdružení, či službu zaměřenou na zlepšení života lidí s handicapem, to tu nikdo neřešil. Konec konců, i tu rodinu by mít mohl. Troufám si říct, jen tenhle server se hemží osamělejma smutnejma ženskejma s dětma, co by rády sáhly po chlapovi, co by je měl rád, jejich děti přijal za vlastní, a že s ním nemohou provozovat klasickou soulož by jim asi bylo šuma fuk. Že mohl zemřít třeba v pětasedmdesáti s pocitem naplněného života, to je vedlejší, hlavní je soucit s matkou, která se ho dobrovolně zbavila.

Prostě jsem nabyla dojmu, že zrovna tento případ by již měl být za hranicí "povolené selekce" - jinak se ta hranice bude uvolňovat stále více a více - mj. jak bude vyspívat DG technika.

Kromě toho teda přiznám, že mě dorazil kapku i sty "potratového deníčku" - přesně odpovídá atmosféře kultury hyperpermisivní vůči eliminaci nedokonalých plodů - věc sice osobně velmi nepříjemná, osudová, ale hlavně že to jde - a hlavní výhraha - nepostupovalo se dostatečně humánně vůči matce, která se rozhodla dítě utratit. Ohledně požadavku na humánní přístup k detem s VVV jsem se dočkala spíš uštěpačných poznámek ze stran diskutujících.