utrpení

Mám sama dvě malé děti, takže dokážu dost dobře pochopit co děti umí.
Sousedi nad námi mají dva kluky ve věku 2 a 5 let a nechávají je (po levné a mizerně odizolované) plovoucí podlaze běžně jezdit na odrážedlech, hrát malými hokejkami a míčkem hokej, házet hračky ze stolu na podlahu (maminka mi říkala, jak malej pěkně papá když mu u jídla do židličky podává hračky a on se zabaví tím že hračky zahazuje)... Pro nás dole je to fakt utrpení, když zvednu oči ke stropu tak přesně poznám dráhu kudy se ty jejich míčky kutálí, jsou dny kdy už mám toho hluku a bordelu nad námi opravdu úplně plný zuby a jen slušné vychování mě drží od toho, abych jim šla říct "cosi nezdvořilého". Každému, kdo vede řeči že "jsou to jenom děti, děti holt bývají trochu hlučnější" bych upřímně přála, aby se mu podobná rodinka na pár týdnů nastěhovala nad hlavu. Nejlépe ještě s dceruškou cvičící denně na klavír nebo na bicí o).