Re: Porod jako doživotní horrorová historka k táborovému ohni?

myslím že takto to monty nemyslela, jak jí znám, ona je ta poslední která by v momentě kdyby snad na ní chtěl štípat to dříví držela papuli jde myslím spíše o to, že porod je velice intimní citlivá záležitost, navíc bolestivá a spojená s mnoha obavami. každý to prožívá jinak. mě osobně bylo ukradené zda budou chtít klystýr, holit a v zásadě i nástřih pokud to uznají za vhodné a nutné. znala jsem předem "pravidla" a protože mi odtehla nejdříve voda a já už byla hospitalizována, skončila jsem na předpokoji vel 3*4m s dvěma dalšími maminkami, všechny jsme měly kontrakce a všem nám vadilo, že je nemůžeme mít jaksi o samotě. nemohly jsme tam mít ani návštěvu (logicky) a tedy ani nikoli kdo by nám masíroval záda, jak se učí v předporodních kurzech. na jednu stranu mě to mrzelo, byla bych lépe kontrakce prodýchávala při chůzi nebo běhu, ale brala jsem že jinak to nešlo. nepsala jsem o tom nikam články jak to bylo příšerné apod... jistě, ještě jsem mohla zkusit se poprat se všemi zdravotníky a utéct jim na zahradu, nad tím jsem sice uvažovala, ale nakonec zavrhla mohla jsem všechny pourážet a vynadat jim do debilů, kteří nedopřejí rodičce soukromí. svým způsobem bych měla pravdu. na druhou stranu nevím, jak by to šlo tecghnicky zorganizovat, aby všechny rodičky měly soukromí, když ta porodnice prostě takové prostory nemá. jo, mohla jsem jet rodit jinam..... podle mě je tohle všechno hodně o prioritách (já chtěla rodit tam, protože jsem byla přesvědčena že kdyby došlo k potížím, pomohou rychle a dobře). stálo mě to nějaké soukromí, nevadí. pokud má někdo pocit že mu to vadí, čili má priority jinak nastavené, má možnost zkusit rodit jinde, kde mu třeba vyjdou vstříc. proto jsem radila předporodní kurz + projít si předem porodnici a seznámit se s mnohými zvyklostmi.