Re: Když je duše bolavá

Sorow, takovýhle vztah už neslepíš, nesrovnáš a nezměníš.
Je to smutné, že syn přijde o tátu, i když ho možná tak nebere, ale uvědom si, že syn jednou bude mít svouji rodinu, odejde z domova a ty potom zůstaneš s tímhle stvořením sama a budeš mít zkažený život.
Možná syn rozloučení s tatínkem bude brát lépe, než si myslíš a ty jsi mladá, máš ještě kus života před sebou a žiješ jen jednou.
Rozhodni se, jak to cítíš ty sama, vím, s dítětem je to těžký, ale já osobně bych takovýhle vztah žít nechtěla.
Neříká, skoč hned do náruče jinému mužskému, nejdříve si dej čas, ale když se odhodláš, zvládneš to.
A ty nemáš ani rodiče, kamarádku, co by ti mohli pomoci?
Jen dodávám, moje máma se s tátou taky nerozvedla jen proto, abych já neztratila domov, nakonec jsem se vdala, mám svoji rodinu, k našim jezdím ráda, ale moje mamina vede prd život. Není šťastná, teď už řekla, že se stěhovat nebude na stará kolena, každý si žijou svůj život, pomalu spolu nemluví, jen když tam přijedeme my, táta se občas rád napije, ještě, že má máma kamarádky, se kterými tráví volný čas.