Re: Nabídka pro nízkorizikové rodičky v UK

No Míša- šestinedělí nic moc, furt blil, furt řval, já myslela že mi hrábne a udělala bych cokoli aby sklapnul... pak jsem si koupila babyvak a nosila ho v něm a tím jsme překlenuli největší krizi, kolem 3m jsem přestala kojit protože mě to těžcce nebavilo a vadilo mi se na něj pořád lepit... kromě toho přídavné problémy s tím refluxem a jiné moje zdravotní, takže jsem důvodů měla víc ale tohle byl podle mě ten hlavní, mladší syn měl taky reflux, narozdíl od staršího se v noci dusil, nepřibíral a tak dále a kojíme dodnes, takže kdybych fakt chtěla mohla jsem to zvládnout i tenkrát...
No ale on se po tom odstavení nějak zklidnil či co a ode mne odpoutal a to hodně, byl absolutně samostatný, nevžadoval moji společnost, v klidu spal sám v postýlce, nechal se hlídat kýmkoli libovolnou dobu, nevadili mu cizí lidi... kámoška ho jako půlročního hlídala v pozdních večerních hodinách a brala si ho na přednášky na VŠ, no problem... navíc byl extrémně pohyblivej takže v těch 3m když zrovna sám nespal v postýlce tak se píďalil a kutálel po obýváku a zkoumal okolí, a fakt po mě nic nechtěl. A je takový dodnes, šel by s kýmkoli kamkoli na jakoukoli dobu, ve školce je happy a je histerický když přijdu s tím že jdeme domů... doma je nerad a já jsem taky ráda když je pryč, jinak to mezi námi velice jiskří... no co dodat, byli mu 3 roky a poporodní separace je u nás dení téma ¨
To nemluvím o době těsně po porodu mladšího dítěte, kterého jsem milovala bezmezně od prvního okamžiku- pocítila jsem ten rozdíl ve vztahu k obou dětem a nějak jsem to nedávala, Míšu jsem nechtěla, řvala jsem na něj, odmítala jsem ho, posílala do jiné místnosti ať ho nemám na očích a tak, vyloženě jsem ho nenáviděla, chtěla jsem být sama s miminkem- to se později o něco uklidnilo, ale že bych ho bezmezně milovala se říct nedá ani omylem, ale ten vztah je o kategorii níž...