Re: žárlivost už teď?

Jojo, je to tak, a je to možné. U nás se malá na miminko těšila, hladila bříško, atd., ale pak byly chvíle, kdy se ve vzteku vyjádřila úplně stejně. Navíc zpětně jsem si vybavila x okamžiků, kdy dávala jasně najevo, že žárlí. Třeba mi prděla do klína a hlásila, že prdí na miminko... Tehdy jsem to brala jako legraci.
Nebo při ranních blbinách s tatínkem mě xkrát kopla do břicha. Bylo to taky cílené, protože blbla s ním a ne se mnou, já byla dostatečně daleko, ale stejně se trefila. Jenže tehdy jsem to tak neviděla. když se Jolanka narodila, nestačili jsme se divit. Láskou by ji snědla, ale v mžiku jí tahala za vlásky,štípala do tvářiček, mačkala bříško...

Sice asi moc neporadím, ale strkat hlavu do písku před "problémem" se sourozencem není podle mého názoru vhodné řešení. Já si naopak myslím, že čím více se o miminku mluví, tím lépe. Nechat iniciativu i na malé. Třeba ji nechat vybrat něco miminku (dudlík, bodyčko...). Hodně si povídat o tom, jak je malá šikovná, co všechno miminko může naučit apod. Dát jí najevo výjimečnost. Až se mimi narodí, dobře fungují panenky, kdy holčičky dělají to samé, co maminky, popř. můžeš nechat malou pomoct i s miminkem )

Chce to ale hodně trpělivosti a hlavně, nemyslet si, že skutečně "chudák" maličká už není sama a já na ni nemám tolik času co dřív. To nepomáhá, ba naopak, zhoršuje to celou situaci.

Držím pěsti!!!! A neboj, přejde to. U nás byl bodem zlomu den, kdy začla Jolí chodit.

Hodně zdaru při porodu a krásné zdravé miminko!!!