Re: Sledujete případ "dítěte R.B.?"

Jano, to nevím, na to neumím odpovědět. Sama se přikláním k tomu, v případě blízkých, zvlášť jedná li se o děti, nebo mladé lidi, vyčkat.
Sama za sebe mám pocit, že v případě blízkého člověka, kterého znám, bych to dokázala vycítit.
Jenomže oni neznají toto své dítě, nemohou, nebylo jim dopřáno s ním nic prožít a nevím, jestli jim situace kdy umožnila se na něj napojit, to vědí jen oni sami. Pořád je tu otázka, zda ty jejich pocity jsou skutečně jejich osovbní pocity, nebo jednají pod tlakem, byť upřímným, okolí.
To musí každý zvážít sám za sebe. Buhužel takové rozhodnutí, které nevycházelo ze mně samotné, ale z jakési "běžné normy" mě tvrdě ztrestalo. Bohužel taková zkušenost je nesdělitelná a nepřenosná.