Jak mi černý kašel změnil život

Ahoj Sojko,
ani nevíš jak ti rozumím.I já zažila něco podobného a to už to bude v březnu 5 let,kdy má tehdy 4 týdenní holčička skončila na JIRPu s podezřením na černý kašel,na ventilátoru s nejasnou prognózou.Začalo to banálním pšikáním a pokašláváním a skončilo dušením a modráním.Taky nevím,kde jsme k tomu přišli,nebyli jsme do té doby ani jednou venku,tedy kromě jedné poradny autem),ale nejspíš to bylo z porodnice(byli jsme tam delší dobu,porod CS+několikadenní fototerapie kvůli novorozenecké žloutence)a v té době řádila chřipka a porodnici uzavřeli až po několika dnech.Nevím,fakt nevím,ale nic jiného mě nenapadlo.Bylo to dost zlé,neustále ji museli odsávat,měla křeče,kdy jsme se báli neuroinfekce(naštěstí se vyloučila lumbálkou),byla k tomu ještě chudokrevná a tak jí selhával krevní oběh,kdy musela dostávat transfúze krve,pak jí zavodňovali kvůli ledvinám a dostávala podpůrné léky na další selhávající orgány a k tomu několika týdenní širokospektrá antibiotika.Dnes už ani nevím,jak jsem to tenkrát mohla zvládnout,ale musela jsem,doma prvňáček,manžel na tom byl snad ještě hůř než já,rodiče ubíjel pohled na svou nešťastnou dceru a tak jsem tenkrát přede všemi tiše trpěla a o samotě se dusila pláčem.Možná proto se mi ty vzpomínky neustále vrací,jsem toho plná,ale nemůžu o tom mluvit.Dnes poprvé o tom píši i když už je to dávno a vše nakonec dobře dopadlo.Omlouvám se za ten román,ale muselo to ven!!!!!!" Ak!nom