Ahojda,
mám 10 měsíční dceru a taky se nestaví, neleze...max si někdy strčí kolena pod sebe, udělá pár směšných pohybů jakoby "sexuálních"
asi víte jako myslím, a pak se naprdne a lehne si,plazit se začla předevčírem, ale je pravda že za dva dny to dotahuje k dokonalosti,záleží zda objekt touhy, kam se plazí je zajímavý,ale také to není čiszé plazení, občas zvedne zadek a ruce má pod sebou, tak se někdy cvakne do čela,ale jede dál. Nechávám jí, zkoušel ajsem ji jen položit na všechny 4 a to nechce, okamžitě propne nohy a je na břiše a ještě se u toho děsně směje.
Co se sezení týká, když ji posadím já sama, tak sedí, už má pevná zádíčka, ale ještě před 14 dny byla jak guma, vydrží sedět, i se v sedu otočí ale jak si neumí sama sednout, tak ze sedu neví jak lehnout, tak se pak vzteká a musím ji položit. Její snaha si sednout končí na tom, že si lehne na bok podepře se rukou a vypadá jak když jde cvičit aerobic na stehna.
Doktorky jsme se ptala co a jak, prohlížela ji, koukala jak reaguje, jak je pevná...a řekla mi, že prostě na to přijde sama.Zatím jsem o cvičení neuvažovala,uvidím na příští prohlídce,ale rozhodně to neublíží.Jestli je to dědičné, tak po mně to nemá ja na 9. měsících chodila, a naše divoška sice ví, že má nohy ale to je tak vše, kam chce se dostane.
Známá cvičila s mrnětem od narození cviky...nevím přesně jaké, ale Vojtovka to nebyla, no a ve 4 měsích seděl a v 8 chodil, to jest důkaz, že cvičení je prospěšné, otázka je, kdy je nutné a kdy to je jen prevence. Přeji úspěch a bez nervů