Re: První dvě hodiny po porodu

Heleno, mozna to trochu zalezi na tom, co presne Lidus cetla: totiz zdravotnicka osveta obcas byva nekdy tak generalizujici, ze lze z nej vyvest takove (falesne) zavery.

Ale jinak s tim, co upresnujes souhlasim. Vyzkumy, kteri prokazaly ucinnost metody nechani ditete s matkou a telesneho kontaktu matky byly delany na rizikovych matkach (velmi mladych, svobodnych, z rizikovych socialnich skupin), to jest tam, kde se predpokladalo, ze muzou selhat kulturni vzor materstvi nebo zvitezit situacni potize prijmout dite nad pecovatelskym sklonem. A tak skutecne dodrzeni prirodne samozrejmeho zpusobu: neodlouceni matky a ditete, muze velice ucinne pomoct. Mimochodem vyzkumnici, kteri s tim zacaly, Kennell a Marschal meli take tendenci zobecnovat svoje poznatky do miry, ktera jiz nebyla oprena na dukazy: roztahovat sve zavery na rovinu vsech matek a deti.

Co se tyka vyssi pravdepodobnosti separacni uzkosti u ditete a deprese matky (a pak naslednych pravdepodobnych poruch ve vyvoji ditete), kteri souvisi s poporodnim rozdelenim dvojce, takove vyzkumy a dukazy taky existuji. Ale zde je nutny rict, ze nekazdy otres se konci traumatem. Receni, ze pad na ledu konci zlomeninou je stejne falesne tvrzeni, jako ze zadny pad na ledu nezpusobuje zlomeninu. Tak podobne je s tim odloucenim, depresi matky a souvisejicimi vecmi.

Posledni dobu vice premyslim, jak by mela vypadat zdravotnicka osveta. A vice se mi libi clanky, kteri jsou co nejvice konkretni v popisu, co presne bylo dokazano, a co je priznakem patologie, kterou je treba resit (coz dava publiku jasne na jevo, ze patalogicke jsou pripady jen nekteri, nikoliv ze rizikova praxe musi nutne mit spatne nasledky pro kazdy pripad).