Já bych trvala na pravidlech a né skákat, jak dítko píská. U nás to bylo podobný, akorát teda nebydlíme ve stejným domě, ale ve stejným městě s mými rodiči. Vynechám veškeré takové ty scénky, že na mě pošlou sociálku, bo se dětem nevěnuju tak, jak si oni představují atd.... ale u nás to začlo tím, že se narodil mladší. Tak od 2 let si staršío brali tak na hodinku, dvě, nebo když jel děda něco vyřizovat na úřady, tak si ho bral taky s sebou (protože jsem místo něj byla v práci, takže dítko si vzali, ale bylo to podmíněno tím, že místo něj budu pracovat - je soukromník, takže v pohodě), na spaní o víkendu nebo tak o tom nechtěli ani slyšet. Pak se narodil mladší ve 4letech staršího - poprvé ho měli přes noc, bo mě muž vezl do porodnice a od té doby vyžadovali pravidelné spaní u nic ze soboty na neděli, aniž by brali v potaz, že někde chceme být třeba přes víkend, užít se jako rodina jen spolu, bo muž je většinu dne v práci... prostě psycho hadr, pokud nebyl v 7 večer u nich, byly telefonáty co 5minut atd. ... navíc babička nesouhlasí s tím, aby dítko chodilo do školky (protože máma je doma, tak co by tam dělal s těma megerama) a tak i když mladej chodí do školky rád, v neděli se vždy vracel s tím, že je chudáček, že ho nenávidím a tak ho posílám do školky a že on tam nechce ... ale před spaním se mě vždycky večer ptal, jestli jdeme ráno, a že už se těší. Navíc po něm nikdo nic nechce, když je u dědy a babi, jen aby si hrál a skáčou, jak on píská (že by si vzali i druhého k tomu - jsou mu už 2 a hráli si i s ním, neexistuje), takže se podobný režim pokoušel nastolit i doma, odmlouval, dělal naschvály a furt jen mlel celý týden, kdy už bude sobota, aby mohl spát u dědy a jak je to tam fajn. Upřímně ... s*al nás tím neskutečně a děda s babi se jen chcechtali, jak jsou bezva a že nás už malej nemá rád.
Mladej má nějaké ty problémy s řečí a odmítal se připravovat na logopedii delší dobu, takže jsem už jednou nevydržela a zakázala mu na víkend odjet(teda těch zákazů bylo časem víc, ale vždycky se tím nechal nějak "postrašit" a snažil se aspoň den, dva... ale tentokrát ne, tak jsem to dotáhla do konce), následoval jeho hysterický záchvat, a že jsem si vyslechla od rodičů, že jsem svině a kurva a svý děti nenávidím, bo mají blbý jména a chci po nich, aby se chovali slušně (což ovšem podle nich se snažím z nich udělat jen poslušný blbečky), že se děda málem porval s mužem, když si pro vnoučka přijeli i přes to, že prostě neměl jet(no dšlo to u nás docela daleko, až moc daleko, jenže se to do té doby tak moc neprojevovalo, bylo to dost nenápadný)...
od té doby je klid, né úplný, naši dělají, jako by se nic nestalo, tak tu hru hraju s nima, ale už to neberou jako pravidlo, že tam spí co víkend, ale každý pátek se ptají, jestli teda tam může jet a v neděli ho vrací dřív jak v 10 večer, aby mohl do školky vyspanej.
U nás teda vztahy vázly odjakživa, takže lepší už to asi nebude, mladej má dědu s babičkou rád, tak i když nerada, tak ho k nim pouštím dál, ale jestli tomu jde zabránit, tak tomu neustálému docházení zabraň, kor když má babička názor, že přece ho tam neláká, chodí tam rád a potutelně se usmívá u toho. Jasně, kdo by nechodil, když tam se věnují jen jemu, ale on se taky musí naučit žít v rodině. Aby to nedopadlo tak špatně, jako u nás.