Re: mluvíte lidem do výchovy ?

Sojko,
když ti to není lhostejné a máte s kamarádkou pocit, že holčička je zanedbávaná a není to poprvé, pozvěte na příští AJ nějakou sociální pracovnici či někoho povolaného (nemusí nic dělat, jen tam posedět a pak třeba s malou promluvit, když jí tam paní s takovým klidem nechává..). Může jít klidně o týrání - psychické a možná se doma děje něco dalšího. Mohlo by se s tím začít něco dělat. Možná trpí nějakou psychickou poruchou matka a není možné, aby se starala o to dítě lépe. A pokud máš pocit, že to byl jen momentální výbuch, tak to nech být. Otázka je, co se stane s dítětem, které je takové matce případně odebráno.. zavřou ho pravděpodobně do ústavu a tam bude také deprivované, možná víc, protože tam na něj nikdo ani nebude křičet - což je pro holčičku také projev pozornosti. Ale jsem pro, aby se to zmapovalo. Co zkusit do té rodiny nějak proniknout? Znáte paní víc?

Já sama poslední dobou prožívám hrozné období. Mám pocit, že stále na malou nějak pokřikuji, jsem těhule a ještě začínám pochybovat o své výchově (spíš nejistota) a k tomu malá začíná mít nějakou opožděnou separační úzkost a taky poslední dobou marodíme a já ještě k tomu všemu zjišťuji, že mi "normální kolektiv" prostě chybí. Ale zatím nedokážu domyslet situaci, že bych na ní před lidmi (i mimo) takhle hartusila či se chovala jak píšeš. Nepřijde mi to normální. Hrozné je, že zjišťuji, že my(já) od dětí chceme většinou více než jsou schopny zvládnout a pochopit, ale někdy mi to dojde až pozdě. Např. dnes jsem jí vykázala zpátky do koupelny, když chodila po bytě s mým kartáčkem na zuby a až později mi došlo, že mi ho vlastně chtěla podat a chtěla si jít čistit zuby se mnou.. ach jo, nekřičela jsem, ale řekla jsem ať ho jde vrátit a takových maličkostí je, kdy to dítě prostě nechápeme - větších či menších a někdo to holt nezvládá rozlišit a bere to jako útok a reaguje neadekvátně, ale pak by se neměl starat o děti!