Re: Dcera (5 let) nechce do školky

Syn se mi sice neomlouvá, ale často mi taky říká, že musí plakat, že mu pláč nejde zastavit. Když řeknu třeba:"Luky, prosím Tě, nebreč", tak se ptá: "Ale jak to mám zastavit?". Teda neomlouvá se, ale možná je holčička trošku větší křehulinka . Já jsem třeba synovi říkala, když mu jednou učitelka "vynadala" a on z toho byl smutnej, že je normální, že občas každej hudruje. Že toho má učitelka hodně, že já mám dva a taky občas nadávám, ať si z toho nic nedělá. A ze začátku mi říkal, že je smutnej, že ve školce pláče, tak jsem mu říkala, že to je v pořádku, že já jsem taky občas plakala a táta taky, ale že jde jen o čas, než si zvykne a že je to chvilička, co tam je beze mě. Brzy to začal zvládat dobře. Sice občas to pronese, že nechce do školky, ale ráno s ním hodně blbnu, utíkáme k autu, kdo bude první a pak po schodech do školky, jestli ho chytím a jde do školky rozesmátej, tak je to fajn. Pomáhá nám i mladší, kterej dělá kraviny, tak se smějem. To se pak jde do školky lépe. Myslím Dojanko, že i dcerka trošku vycejtila Tvojí nejistotu. To je ta nejhorší věc, která při výchově kazí naše plány. A nechci být za chytrou , mluvím ze své zkušenosti. Dokud jsem si nebyla sama jistá, tak bylo všechno těžší, jakmile ale člověk ví, že to prostě takhle je správně a vede k tomu dítě, tak to i to dítě cejtí. Ale je to těžký.