Rózi,
myslím že je zásadní nepochopení v tom Respektuj a BUDEŠ respektován. To nemá s respektem nic společného, to je autoritativní přístup. "Když budeš hodnej, tj. uděláš to co já chci, pak budu já hodná na tebe." Podmiňování jednoho druhým.
Respektovat a být respektován je o tom, že oba účastníci vztahu (jak rodič-dítě, tak partner-partnerka, dospělej-dospělej) mají být respektováni, a to bez podmínek. Není to o tom, že já jako respektuji dítě, to znamená že mi může srát na hlavu. To "být respektován", to je ta část (a nedílná část té soustavy), kde jde o mne. Že i já mám svoje hranice, jako každý... to je přirozené. A přirozené je i to, že máme různý temperament a jsou lidi temperamentnější, co snadno vyletí atd. RaR ale není o tom, že cholerik se má nějak předělat na kliďase aby splňoval nějaký imaginární pojem "jsem hodnej na svý děti"... Jistě že můžeš vyletět, řvát atd., když je to tvoje přirozenost. I řvát se dá různě... i řvát se dá tak, že respektuješ
Trochu je v tom jazykový problém v tom, že v češtině "respektovat" má blízko a částečně se překrývá s "poslechnout... rozkaz, pokyn atd". O tom kniha ale není. Není to "poslechnout a zasloužit si, aby někdo vyhověl taky mně".
No a není to ani o "ustupuj, budu tě brát jako blbce". Není to o tom USTOUPIT a povolit cokoli, neřešit problém. Je to o tom řešit problém JINAK, tak, aby v procesu řešení nebylo dítě "ten malej harant, co musí poslechnout" a ty "ten, komu je shůry dána neomylnost". Jasně že jsou situace, kdy je jediné možné řešení (nestrkat prst do zásuvky, psovi do tlamy, neskákat pod jedoucí motorová vozidla), takových ale s věkem dítěte vesměs kvapem ubývá a pak jsou konflikty spíš v rovině odlišných pohledů na věc... a tam má respektování své místo.