Re: Dětské domovy - jsou opravdu rodinného typu?

Přátelé si kdysi dávno vzali kluka z kojeňáku, byly mu 2, 3 roky. Byly z něho úplně na šrot, jak se všemu divil, málem jim vlez do pračky, nevěděl, co je to chleba, protože ho vždycky viděl jen nakrájenej a podobně. Mám dojem, že tohle je tam pořád, i u mnohem starších dětí. Jednou někdo řekl, že děti se v děcáku naučí akorát manipulovat a tvářit se tak, aby se nepoznalo odkud jsou. Mají tam asi materiální dostatek, ale pak je v 16-ti vykopnou někam na intr a udělají z nich bezdomovce navíc s obrovskými nároky a s pocitem, že se o ně všichni musí starat. A to je pro tenhle stát přijatelný? Někde jsem slyšela, že když si chcete vzít dítě z DD, tak pro ně musíte mít samostatný pokoj, to se staraj, aby se jim nezhoršil standard, ale naučit je lásce a zodpovědnosti, tomu se brání, vydávají pokyny, jak jim dát, co nejmíň sociálních kontaktů a podobně? To jsem se zase . Strašně mi tenhle systém vadí.