Re: Dítě totální negativista

Tak tohle je asi dostpodobné všude, kde není naprosto poddajné dítko, které zase ale bude mít možná problémy se později prosadit.

Diskutujeme s dětmi od mala, tak se nediv, že jsou zvyklé. Musí být ale zvyklé, že rodiče mají poslední slovo.

Tady je to fakt věc důslednosti. Prostě na tom trvat a klidným hlasem opakovat dokud to neudělá (což je dost těžké, to vím z vlastní zkušenosti). Z počátku to jsou boje,ale časem zjistí, že je jednodušší to opravdu udělat, že se z toho nevyvlíkne. A nediskutovat, nevysvětlovat- projevit pochopení,ale trvat na svém. Něco jako "Chápu, že nerad uklízíš, ale ukliď si ten stůl"

A mám dojem že v takové situaci člověk často klouzne jen k pokynům a rozkazům a pokud dítě náhodou udělá něco samo, bere se to jako samozřejmost a přitom zrovna to by chtělo velikou pochvalu.

A někdy ta negace může být z pocitu, že ať udělá cokoli, je to stejně špatně a ocenění nepřijde.

Tuhle jsme takhle se synem celý den bojovali, pak už byl opravdu nesnesitelný a odsekával na cokoli. Já jsem na něj párkrát vylítla.

Večer mi to přišlo líto a tak, když už ležel, jsem ho objala a on se ke mně přitulil a řekl, že na tohle čekal celý den. To mě docela dostalo. Ono to chování není z nějaké nevraživosti k nám, ale spíš z pocitu neuznání nebo tak něco.

Děti v tomhle věku svojí podstatou chtějí dělat rodičům radost a chtějí vědět, že se jim to povedlo. Jen neví přesně jak, takže to jim musíme dát najevo my. Pokud to neděláme, časem to vzdají a chovají se tak, aby upoutaly naši pozornost způsobem, který funguje, tj. zlobením.